Učitelům se sníží platy

Připomeňme, jak nepříjemná zpráva pro učitele a českou vzdělanost vznikla. Je to vlastně docela dlouhá historie.

Na počátku byly předvolební sliby všech politických stran, že ze všeho nejvíc chtějí podporovat vzdělání a také dokončit reformu výuky na základních a středních školách.

Proběhly volby a po několika měsících, kdy se politici o školy nestarali, byla složena vláda, která vydala programové prohlášení, ve kterém je možné najít následující větu: "Vláda navýší prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum."

Učitelé a všichni, kdo by si přáli zlepšit vzdělání Čechů, tím mohli být uklidněni. Ovšem každý, kdo ze zkušenosti ví, jak se v Česku plní politické sliby, byl už programovým prohlášením varován. Šlo totiž pouze o jednu větu, která se dá vykládat různým způsobem, a navíc až ke konci celého materiálu. Proč by tedy právě ona měla být dodržena, když se nedodrží celá řada jiných, napsaných o mnoho výše.

Jako příklad nedodrženého slibu uveďme, že "Vláda zavede jednotnou sazbu daně z příjmu u fyzických i právnických osob ve výši 17 až 19 %", která je hned na druhé straně. Takových příkladů je ovšem mnohem víc. Varovným signálem mohlo být i to, že se do čela ministerstva školství dostala nezkušená politička Dana Kuchtová.

Obavy se začaly rychle naplňovat, když byly předloženy první návrhy, jak změnit zákony, aby se podařilo sestavit stabilní rozpočet na léta 2008 až 2010.

Ukázalo se totiž, že vláda nenašla dost odvahy, aby snížila mimořádný nárůst sociálních dávek v letošním roce. Neodvážila se sáhnout na stavební spoření, kam státní rozpočet každým rokem sype patnáct miliard, aby si občané mohli laciněji kupovat ledničky a ojetá auta. Nezasáhla ani do dalších odečitatelných položek a navíc se rozhodla snížit daně podnikům.

Je tedy jasné, že škrtat se musí někde jinde. Na řadu přišel rozpočet na armádu a také na výzkum. Je pravda, že se výdaje na výzkum zvyšovat budou - ovšem nikoli ve vztahu k rostoucímu hrubému domácímu produktu. Vláda plánuje i nadále výzkumníky podporovat 59 setinami procenta z HDP, jak činí i letos.

Nedodržuje tím slib, který dala Česká republika Evropské komisi, že do roku 2020 zvýší dotaci vědcům na procento HDP, ani opatrnější plán z roku 2004, že se bude dotace ročně zvyšovat o desetinu promile. Prostě smůla.

Učitelé to ovšem schytali ještě víc. Mluvilo se o tom opatrně. Ve vládním prohlášení stojí, že se "sníží počet zaměstnanců státní správy do roku 2010 nejméně o 3 % ročně". Už v březnu se objevila úvaha, jestli mezi zaměstnance státní správy náhodou nepatří i učitelé.

Bylo to velmi pravděpodobné. Pokud se chtělo na státních zaměstnancích něco ušetřit, nemohlo to minout učitele, kterých je mezi nimi rovná polovina. Ovšem ministryně školství, ministr financí i sám premiér to popírali.

Ještě počátkem dubna, když vláda projednala definitivní návrh reformy, se mohlo doufat. O propouštění ve státní správě se v ní totiž vůbec nemluvilo. Bylo to ale jen z toho důvodu, že si ministři potřebovali postup promyslet.

Rozhodlo se ve středu těsně po půlnoci. Ministři se rozhodli propustit každý rok tři procenta státních zaměstnanců, včetně učitelů. Tak stojí ve schváleném materiálu. Novináři to napsali a mluvčí vlády i ministr financí potvrdili.

Pak se ovšem začalo hrát nedůstojné divadlo. Ministr financí zčistajasna prohlásil, že propouštění se učitelů netýká. Zdůvodnil to tím, že vládní materiál umožňuje ministrům své zaměstnance skutečně nepropouštět. Ukládá jim pouze to, aby informovali, jak vlastně chtějí úsporná opatření realizovat. Jde o to, že se jim balík na mzdy bude ročně zvyšovat jen o 1,5 procenta ročně.

Mají tedy možnost rozhodnout: buď přidávat učitelům méně, než roste inflace, anebo přece jen propouštět.

Kdyby chtěl člověk využít zkratky, mohl by říct, že vládě více záleží na tom, aby si lidé kupovali ledničky, než aby se vzdělávali. Ve skutečnosti je přitom vládní snaha šetřit sympatická. Mají málo odvahy škrtat sociální dávky a stavební spoření - dobře. Chtějí snížit stavy státních zaměstnanců - výborně. Nemohou se vyhnout propouštění učitelů, ale nemuselo by to tolik bolet, když přece dětí také ubývá.

Potíž je v celkovém dojmu. Vláda plní vládní prohlášení a skutečně přidá peníze na vzdělávání. Přínos ale bude nižší, než ubere inflace. Můžeme tedy na pár let přerušit cestu ke společnosti vyspělých služeb a pokročilých technologií.

Česko je tedy skutečně ve špatné situaci, když škrtá výdaje na vzdělání. Špatný však není ekonomický vývoj, špatná je politika.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .