U moci v Čečensku je Kadyrov II.

O Kadyrovově prezidentství rozhodl (jak se zdá, už po smrti Ramzanova otce Achmata 9. května 2004) prezident Putin, který včera ve své venkovské rezidenci v Novo-Ogarjovu označil právě Ramzana Kadyrova za hlavní záruku postupné pacifikace Čečenska a na tzv. doporučení svého politického představitele v Jižním federálním okruhu Dmitrije Kozaka ho pro dnešní volbu nominoval jako kandidáta číslo jedna. Mimochodem - proti Kadyrovovi mladšímu dnes v čečenském parlamentu stanuli i dva protikandidáti, ale ti byli tak formální, že sami se svým případným zvolením rovnou nepočítali a ochotně se k tomu přiznávali.

Vladimír Putin nominací Ramzana Kadyrova jen znovu připomněl, jak v Ruské federaci funguje zákon o faktické nevolitelnosti šéfů jednotlivých územních subjektů Ruska: Prezident svého kandidáta navrhne a pokud ho příslušný zákonodárný sbor třikrát po sobě neschválí, je rozpuštěn. Příslušní poslanci jsou tak odsouzeni k naprosté poslušnosti, jejíž jedinou alternativou je politická sebevražda. Ještě nikdy ale zatím právě tato právní úprava nepomohla k moci osobnosti tak problematické.

Připomeňme si nejdůležitější milníky Kadyrovovy politické kariéry, dá-li se vůbec dráze, kterou má tento muž za sebou, tahle říkat. Už jako dvacetiletý se stal šéfem ochranky svého otce, tehdejšího čečenského muftího a pozdějšího prezidenta Achmata Kadyrova. Po jeho nástupu do prezidentského úřadu se automaticky stal šéfem ostrahy prezidenta republiky a po jeho již zmiňované násilné smrti ho Vladimír Putin jmenoval prvním vicepremiérem. Toho Kadyrov mladší okamžitě využil k tomu, aby se stal faktickým mužem číslo jedna, na nějž nestačil ani tehdejší premiér Abramov, jehož Kadyrov později v úřadu nahradil, ani prezident Alchanov. Všeobecně se tehdy soudilo, že v nástupu rovnou do prezidentského křesla Kadyrovovi mladšímu zabránil jenom věk - bylo mu tehdy 27 a čečenská ústava vyžaduje, aby prezidentský kandidát byl přinejmenším třicátník.

Máme-li mluvit o hlavním zdroji Kadyrovovy dnes již zcela neomezené moci, jsou jím jednoznačně jeho bezohledné milice, které jsou dnes největším postrachem civilního čečenského obyvatelstva. Právě tyto oddíly mají na svědomí největší počet vražd a únosů, k nimž v zemi dochází. Naposledy to Ramzanu Kadyrovovi tento týden připomněl i komisař Rady Evropy Thomas Hammarberg, který během své návštěvy Čečenska shromáždil velké množství nezvratných důkazů násilnických praktik, k nimž se uchylují Kadyrovovy legalizované bandy. Ruští obhájci lidských práv tato fakta dokládají a zdůrazňují neustále, ale jak se zdá, to Kremlu vůbec nevadí.

Kadyrovovo faktické dosazení do funkce čečenského vládce číslo jedna svědčí především o jednom: Vladimír Putin, který jako úřadující ruský premiér na sklonku léta 1999 stál u zrodu druhé čečenské války, považuje způsob, jakým čečenský odboj likviduje Ramzan Kadyrov, tedy brutální násilí a naprosté pohrdání zákonem, za nejúčinnější, ne-li jedině možný. Pro Kadyrova je tedy dnešní akt v čečenském parlamentu, který za volbu asi raději považovat nebudeme, signálem, že Moskva mu v Čečensku dává volnou ruku prakticky k čemukoli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .