Týden očima Petra Schwarze: Jak přehlušit předvolební kampaň

Andrej Babiš
Andrej Babiš
Už jen necelý týden a otevřou se volební místnosti k hlasování o novém osazenstvu Poslanecké sněmovny. Lídr největšího favorita voleb, Andrej „hnutí ANO jsem já“ Babiš, neměl teď úplně dobré dny.

Hned zpočátku týdne si i se svou pravou rukou v politice a dříve v podnikání Faltýnkem šli vyzvednout obvinění z podvodu v kauze Čapí hnízdo. Na konci týdne zase slovenský ústavní soud vrátil na začátek Babišovu snahu zbavit se pomocí justice velikánského podezření, že je totožný s agentem StB Burešem. To ale zřejmě Babišovi u voleb uškodit nemůže, je to známo už dlouho a zatím to nikdy voličstvu zas tak nevadilo.

A jakýmsi patem skončil i hlasitý souboj o lithium – tedy boj, ve kterém se Babiš snažil prosadit názor, že je lepší, aby stát investoval velké miliardy a začal s nejistým výsledkem podnikat v tom, co neumí, jakože stát neumí podnikat prakticky v ničem. Legrační peripetií lithiové kauzy byl dopis Babišova stranického podřízeného, ministra pro životní prostředí Brabce, o kterém Brabec tvrdil, že ho vůbec neposlal, i když na něm byl jeho podpis.

Nyní se Brabcův podřízený z ministerstva přiznal, že prý to spletl a poslal ministrovým jménem ministrovi hospodářství Havlíčkovi dopis, se kterým ministr Brabec ve skutečnosti nesouhlasil.

V tom je nejpozoruhodnější, že z ministerstva, které by podle linie hnutí ANO mělo být řízeno také jako firma, může odejít důležitý dopis údajně zcela odporující názoru šéfa tohoto úřadu, což vyvolává otázku, jak vlastně a jestli vůbec takový úřad funguje, když navíc ministr zachovává bobříka mlčení v otázce, jakým způsobem se s tak brutálně chybujícím podřízeným hodlá vypořádat a jak by do budoucna podobným věcem hodlal zamezit.

Prezident Miloš Zeman

Co brát vážně

Předvolební vyvolávání různých a v mnoha případech dost tragikomických hesel majících za úkol vzbudit v nebohém občanovi dojem, že právě ta která strana to s ním myslí nejlépe, se rozhodla svou vahou přehlušit sama hlava našeho státu prezident Zeman.

Napřed k tomu odjel do Štrasburku, kde před Parlamentním shromážděním Rady Evropy oznámil přítomným a světu, že podle jeho názoru už by měli všichni zapomenout na to, že Rusko ukradlo Ukrajině Krym, protože je to prý hotová věc, a když to tak prý všichni vezmou, tak by možná Kreml i té Ukrajině za ten Krym mohl něco málo dát.

Úžasné – podle téhle logiky vlastně i ta sovětská okupace Československa byla v pořádku, protože nám přece za to Kreml tady nechal své vojáky a dokonce nás i nechal nakoupit ropu.

Krym

Je opravdu neuvěřitelné, když hlava státu, která zažila Mnichov a osmašedesátý říká, že by se svět měl vykašlat na to, že si nějaká velmoc dělá z mezinárodních dohod trhací kalendář a naprosto bez skrupulí porušuje svoje vlastní slovo - pokud si to už nepamatujete, i Rusko zaručilo Ukrajině její hranice, když se Ukrajina vzdala jaderných zbraní. Kdyby je dnes měla, možná o Krym nepřišla, zato by bylo ve světě ještě víc horko.

Mimochodem, velmi poučný je ve slovenském deníku Pravda rozhovor s druhdy zajímavým filmovým režisérem a nyní nadšeným Putinovým obdivovatelem, šéfem Mosfilmu Šachnazarovem. Podle něho bude Krym opět ukrajinský tehdy, až bude zase Rusko a Ukrajina pohromadě. A také povídal, že kdo má v ruce zbraň, tak se prostě cítí nadřazený ostatním. Ano, upřímnost Velkorusům občas nechybí.

Úvahy Miloše Zemana se ale tento týden nezastavily jen u Krymu, ale mířily i dále na východ. O dva dny později Miloš Zeman zase zauvažoval nad tím, že prý by mohlo korejského komunistického dědičného vládce Kima III., který jadernými zbraněmi světu hrozí právě teď, tak toho, že by mohlo zlikvidovat jakési komando a prý by byl klid.

Petr Schwarz

Což je taková hloupost, že mají Zemanova slova snad jen jediné vysvětlení – náš pan prezident už zřejmě vůbec nepočítá s možností, že by ho někdo mohl ještě brát vážně. A to je opravdu velice smutné. Takže hlavně zodpovědnost přeje do příštího týdne posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.