Týden očima Petra Schwarze: Agresor, lvi a pštrosi
Dnes ráno to jsou dva roky od začátku ruského útoku na Ukrajinu, už dva roky trvá největší válka v Evropě od války 2. světové. Už dva roky umírají ukrajinští vojáci na frontě a ukrajinští civilisté v zázemí jen kvůli tomu, že v Kremlu se domnívají, že má Rusko právo na větší imperiální říši, než jakou má nyní ve svých mezinárodně uznaných hranicích.
A jak tento týden volal ve svém pořadu nejpřednější kremelský propagandista Solovjov: „Neměli bychom se stydět za náš imperialismus! Jsme velká říše a měli bychom se podle toho chovat!“
Čtěte také
Což vysvětlil myšlenkou, že když Rusko v roce 2008 sebralo Gruzii Jižní Osetii a Abcházii, mělo obsadit celou Gruzii. Gruzínci prý Rusko nenávidí už teď, tak co…
V jedné věci mají ruští propagandisté a vůdci pravdu – současná válka je válkou civilizací. Na jedné straně civilizace zastávající lidská práva, svobodu jednotlivce. Na druhé civilizace vyznávající právo silnějšího a vůli vládců jako všeobjímající zákon, netající se zločiny a hrdá na drastické umlčování, či rovnou zabíjení oponentů.
Jak se pochlubil ruský okupační správce Záporožské oblasti Balickij, třeba Ukrajince nesouhlasící s ruskou okupací prostě deportují, pokud tedy rovnou nedopadnou hůř.
Ať neskončíme někde, kde skončit nechceme
Čtěte také
„Prostě jsme je přivedli na hranici, přečetli jsme jim rozhodnutí o vysídlení, dali jim láhev vody a odchod. Co dělat s ženou se třemi dětmi, která má jiné přesvědčení a nepovažuje Rusko za svou domovinu? Nepovažuje za správné, co se tu děje? Měli bychom ji zabít? Prostě jsme ji vyhnali!“ cituje Alex Švamberk v Novinkách rozhovor Balického pro TASS.
Dokonce je podle Balického prý tímto způsobem vlastně zachraňovali před sousedy, kteří jim už třeba vyrabovali dům a mohli by je i zabít. Ano, hezký svět. A zvůle se netýká jen Ukrajinců na okupovaných územích, a netýká se dokonce ani jen živých.
Matce opozičníka Navalného daly včera úřady ultimátum: buď svého syna, který nepřežil věznění v lágru, pohřbíte tajně, nebo vám jeho tělo nevydáme a pohřbíme ho přímo v lágru sami. Tři hodiny na rozhodnutí.
Čtěte také
Oproti tomu už je jen bonbónek zpráva serveru Meduza, že ruské úřady už zakazují knihy, které se směly číst i za Stalina, včetně úplných klasik, třeba Wildeův Obraz Doriana Greye, či Boccacciův Dekameron, celkem musí tržiště Megamarket stáhnout z prodeje 252 knih, protože, jako vážně, obsahují prý LGBT propagandu.
Rozpínání téhle civilizace naším směrem nyní stojí v cestě Ukrajina a její lidé a my si můžeme jen vroucně přát, ať vydrží. Proto je velmi zarážející, že skoro 70 procent Čechů by podle nového průzkumu agentury STEM dalo přednost tomu, aby si Rusko přinejmenším část Ukrajiny natrvalo podrobilo, jen když válka skončí.
Až to u mne vyvolává otázky, jestli bychom neměli začít uvažovat o novém státním znaku, ve kterém by místo lva a orlice byl pštros. Nikdo, vůbec nikdo v celé civilizované Evropě si nepřeje válku, zoufale si ji nepřeje, snad kromě úplných trotlů.
Čtěte také
My jsme ale sami v nedávných dějinách zažili, co znamená ustoupit agresorovi a dát mu nové zdroje. Odstoupení českého pohraničí nacistům také neznamenalo začínající období míru a rozkvětu, jak se chlubili strůjci mnichovské dohody. Dalo jen Hitlerovi další zdroje, novou sílu. Současné Rusko se netají tím, že by chtělo obnovit svou nadvládu nad naším regionem, jen na to zatím nemá sílu. Zatím, díky Ukrajincům.
A koneckonců své uvažování o mezinárodním právu předvedl Putin názorně ve svém nedávném rozhovoru s trumpistickým držákem mikrofonu jménem Tucker Carlson – za své napadení nacisty a potažmo tedy i druhou světovou válku podle něho může Polsko, protože neodevzdalo Hitlerovi Gdaňský koridor, i když ho požadoval. Velice názorné.
A tak mi nezbývá, než zakončit jednou malou příhodou z tohoto týdne. V Karlových Varech si jedenadevadesátiletý muž při snaze vyjet z garáže nejspíš spletl pedály, přejel ulici, naproti prorazil zeď a skončil i s autem zabořeným do stromu u sousedů v zahradě. Ať my také neskončíme někde, kde určitě skončit nechceme, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
