Turecko po výbuších

Nedělní útoky byly podniknuty zvlášť odpudivým způsobem, když výbuch slabší nálože přilákal dav zvědavých lidí a teprve poté explodovala druhá bomba, vzdálená několik desítek metrů. Podle deníku Milliyet dosud zatkla policie tři osoby ve věku od 16 do 17 let. K odpovědnosti za útok se zatím nikdo nepřihlásil, ale je nepravděpodobné, že by se jednalo o Al Kajdu, protože včerejší útok byl namířen proti Turkům, a nikoli Britům nebo tureckým židům, jak to bylo v případě velkých atentátů z roku 2003.

V Turecku se nejčastěji mluví o stopě vedoucí k PKK, tedy Straně kurdských pracujících, teroristické organizaci operující zejména na východě země, kde žije kurdská menšina. Ta je podle mnoha kurdských představitelů i zástupců západních ochránců lidských práv v Turecku potlačovaná, i když se její situace v posledních letech podstatně zlepšila. I nadále trvá velice tvrdá represe turecké armády, která zejména na jihovýchodě země zasahuje proti jednotkám PKK i pomocí tanků a letadel. Právě v posledních měsících armáda podnikla vlnu útoků v této části Turecka, a zabila při tom řadu příslušníků PKK. Je tedy logické, že nejnovější bombové atentáty v Istanbulu jsou dávány do souvislosti právě s ozbrojeným kurdským separatismem.

Situace v současném Turecku je však o mnoho složitější. V současné době totiž probíhají dva politicky velmi citlivé soudní procesy, které mohou mít dalekosáhlý dopad na stabilitu a další směřování státu. Jak známo, v Turecku proti sobě stojí stará sekulární a nacionalistická elita, soustředěná zejména kolem některých představitelů armády, - a islamisté, kteří jsou svými odpůrci podezříváni ze snahy podkopat a svrhnout světský stát a nastolit náboženské zřízení.

První soudní proces se týká radikálně protináboženských nacionalistů. Minulý týden bylo obžalováno 86 osob zapojených - údajně - do tajné ultra-nacionalistické sítě Erge-nekon. Mezi zatčenými jsou i dva generálové ve výslužbě, vydavatel novin a také šéf ankarské obchodní komory. Cílem této organizace mělo prý být pomocí bombových útoků a podněcování nepokojů vyvolat situaci, v níž by proti současné vládě, jež je v rukou umírněných islamistů, zasáhla armáda a nastolila by vojenský režim. To se ostatně už v minulosti stalo a ultra-nacionalisté ze zmíněné organizace mohli počítat s tím, že je možné tuto situaci navodit uměle. Pokud dojde k odsouzení některých vysoce postavených představitelů tohoto hnutí, bude to přinejmenším symbolický poliček do tváře armády. Je myslitelné, že nedělní útok s tímto procesem souvisí a je pomstou současné vládě.

Druhý důležitý politický soudní proces se týká právě současné vlády, která je už několik let v rukou islámsky orientované Strany spravedlnosti a rozvoje, známé též pod zkratkou AKP. Tato vláda mnoha radikálním sekularistům leží v žaludku, přestože se jedná o islamisty velmi umírněné, kteří v uplynulých šesti letech vládnutí nijak neohrozili stabilitu státu, a naopak provedli celou řadu liberalizačních opatření zejména v hospodářství. A právě v pondělí, tedy jen pár hodin po nedělním útoku, začalo projednávání žaloby podané k tureckému ústavnímu soudu. Soudci jednají o případném zákazu Strany spravedlnosti a rozvoje AKP, která je nařčena z toho, že chce zavést v republikánském Turecku islámský pořádek. Žalobu proti straně podal ústavnímu soudu už v březnu kasační soud. Opírá se především o snahu vlády zrušit zákaz nosit islámské šátky na univerzitní půdě. Dosavadní turecká tradice, prosazovaná už od založení republiky v roce 1923, zcela vylučuje nošení jakýchkoli náboženských symbolů na půdě státních úřadů nebo vzdělávacích institucí. V evropském kontextu by povolení nosit šátky znamenalo liberalizační krok, ale v Turecku jej sekularisté vnímají jako pokus o rozdrolení současného laického systému a uvolnění cesty k islamizaci institucí. Justice žádá rozpuštění strany a zákaz politické činnosti pro 71 jejích vedoucích činitelů na dobu pěti let. Týkalo by se to při tom i současného premiéra Erdogana a prezidenta Güla, tedy dvou nejvyšších ústavních činitelů. Kteří jsou oba členy AKP.

Pokud by soud takto rozhodl, pravděpodobně by celý stát uvrhl do chaosu, což by mohlo vyhovovat radikálním činitelům v armádě, kterým by dala příležitost zasáhnout, což by jistě potěšilo i síly spojené s údajný spiknutím, které chystala zmíněná organizace Erge- nekon. Přinejmenším by to znamenalo předčasné volby, v nichž by vystupovala pod nějakým novým názvem Strana spravedlnosti a rozvoje. A měla by šanci na vítězství, protože velmi úspěšně vládne už od roku 2002 a vloni byla s ještě větším ziskem zvolena do parlamentu, přičemž dostala asi 47 procent hlasů a nyní má bezpečně nadpoloviční většinu v parlamentu.

První dějství nové turecké krize skončí možná už brzy, protože soud hodlá rozhodnout velmi rychle, možná ještě začátkem tohoto týdne. Turecko se ale nepochybně potácí na okraji propasti a zatlouká další hřebík do rakve svého vysněného členství v Evropské unii.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .