Trvá to už dlouho

Že se to neodráží ve všedním provozu společnosti a státu, je sice pravda, ale jen prozatímní. Mezi děním na otevřené politické scéně a společenským pohybem je asi takový vztah jako mezi vodami, jímž říkáme povrchové, a těmi spodními. Stav spodních vod má sice větší setrvačnost, ale závisí koneckonců na srážkách. Když dlouho neprší, i hluboké studny vyschnou.

I naše nejsledovanější média si všímají toho, co se děje na povrchu, ale stavu spodní vody se nevěnují. Veřejnému mínění jsou předkládány druhořadé reálie. Například ANO či NE protiraketové základně - bez promýšlení bezpečností situace státu, Evropy i světa. Nebo: neblaze proslulý bachař komunistickým poslancem. Toto jsou štěpná témata polarizující společnost, která má přitom problémy se svým dlouhodobým ekonomickým, vzdělanostním a dokonce i demografickým přežíváním.

Lze tedy říci, že naše zbytečně zdlouhavá vládní krize polarizuje i zpovrchňuje, dokonce devastuje veřejné mínění. Všichni politici prohlašují, že mimořádné volby jsou až tím krajním řešením, ale chovají se tak, že jiné východisko nebude. Jaký výsledek takových voleb lze při stávající devastaci veřejného mínění očekávat, není jisté. Především není jisté, jaká bude volební účast, neboť nikdo netuší míru občanské bezradnosti a znechucení. Právě tak není jisté, co bude tím volebním tématem, které přiměje ty ochotnější, aby se dostavili k urnám. Budou to témata provinční? Pavlačová? Třeba sympatie či antipatie, jaké si naši politici vysloužili za těch posledních pár měsíců?

Říkám to nerad, ale mám pocit, že současná krize, vzešlá z volebního patu, převyšuje svým dosahem ty předchozí, ať už je spojujeme se jmény "Klaus", "Zeman" či jinak. Protože všechno to nedozrálé a nedořešené z těch předešlých se vlilo do té současné. - Kdybych si měl představit, jak nejhůř to může dopadnout, pak možná takto: budeme nakonec dosmýkáni k předčasným volbám, které zplodí stojedničkovou (nebo třeba stočtyřkovou, tedy stále málo přesvědčivou) většinu, jejíž mandát bude oslaben nízkou účastí voličů. Čili opět slabou vládu, která bude nucena nějak respektovat populismus, do nějž se propadne dílem otrávená, dílem rozhádaná veřejnost.

Jak tomu předejít? Napadá mě jediné. Že se ve vedení našich stran najde včas potřebný počet lidí, kteří si řeknou: "Proboha, takhle ne!" - V duchu si kladu otázku, zda má některá z tzv. velkých stran šanci, že v ní něco takového nastane. Zatím - nevím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .