Trvá to už dlouho
Občas slýchám takovýto komentář naší současné politické situace: "Máme skoro bezvládí, ale jinak se přece nic neděje! Všechno funguje jako dřív." - Tato folklórní glosa sice vyjadřuje pravdu přítomného okamžiku, ale jen na první pohled. Trampoty se sestavováním vlád trvající i několik měsíců nejsou ani jinde výjimkou. Hledání průniku odlišných programů je vždycky pracné. Ty naše potíže jsou ale dány něčím jiným než hledáním a nalézáním koncepce vládnutí, nýbrž zásadní neschopností politických reprezentací spolu komunikovat. Stačí například sledovat, jak často sahají představitelé obou bloků k urážlivým formulacím. Zvykli jsme si na to a snad to už ani nevnímáme, ale významně se tím snižuje pravděpodobnost příští dohody. A hlavně: trvá to dlouho. Zbytečně dlouho.
Že se to neodráží ve všedním provozu společnosti a státu, je sice pravda, ale jen prozatímní. Mezi děním na otevřené politické scéně a společenským pohybem je asi takový vztah jako mezi vodami, jímž říkáme povrchové, a těmi spodními. Stav spodních vod má sice větší setrvačnost, ale závisí koneckonců na srážkách. Když dlouho neprší, i hluboké studny vyschnou.
I naše nejsledovanější média si všímají toho, co se děje na povrchu, ale stavu spodní vody se nevěnují. Veřejnému mínění jsou předkládány druhořadé reálie. Například ANO či NE protiraketové základně - bez promýšlení bezpečností situace státu, Evropy i světa. Nebo: neblaze proslulý bachař komunistickým poslancem. Toto jsou štěpná témata polarizující společnost, která má přitom problémy se svým dlouhodobým ekonomickým, vzdělanostním a dokonce i demografickým přežíváním.
Lze tedy říci, že naše zbytečně zdlouhavá vládní krize polarizuje i zpovrchňuje, dokonce devastuje veřejné mínění. Všichni politici prohlašují, že mimořádné volby jsou až tím krajním řešením, ale chovají se tak, že jiné východisko nebude. Jaký výsledek takových voleb lze při stávající devastaci veřejného mínění očekávat, není jisté. Především není jisté, jaká bude volební účast, neboť nikdo netuší míru občanské bezradnosti a znechucení. Právě tak není jisté, co bude tím volebním tématem, které přiměje ty ochotnější, aby se dostavili k urnám. Budou to témata provinční? Pavlačová? Třeba sympatie či antipatie, jaké si naši politici vysloužili za těch posledních pár měsíců?
Říkám to nerad, ale mám pocit, že současná krize, vzešlá z volebního patu, převyšuje svým dosahem ty předchozí, ať už je spojujeme se jmény "Klaus", "Zeman" či jinak. Protože všechno to nedozrálé a nedořešené z těch předešlých se vlilo do té současné. - Kdybych si měl představit, jak nejhůř to může dopadnout, pak možná takto: budeme nakonec dosmýkáni k předčasným volbám, které zplodí stojedničkovou (nebo třeba stočtyřkovou, tedy stále málo přesvědčivou) většinu, jejíž mandát bude oslaben nízkou účastí voličů. Čili opět slabou vládu, která bude nucena nějak respektovat populismus, do nějž se propadne dílem otrávená, dílem rozhádaná veřejnost.
Jak tomu předejít? Napadá mě jediné. Že se ve vedení našich stran najde včas potřebný počet lidí, kteří si řeknou: "Proboha, takhle ne!" - V duchu si kladu otázku, zda má některá z tzv. velkých stran šanci, že v ní něco takového nastane. Zatím - nevím.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.