Trojkoalice má novou koaliční smlouvu

Pokoutní styl, kterým byla smlouva vyhlášena a podepsána, je možné vysvětlit třeba tím, že se po sedmi měsících zdržování už přece jen spěchá. Jenže vybrat si v celém roce právě ten týden, kdy občany politika zajímá opravdu nejméně, v tom opravdu něco velmi zvláštního. Česká republika čeká na reformní vládu, Topolánkova trojkoalice se k tomuto zadání hlásí, přesto samotný termín podpisu smlouvy už celý záměr zpochybňuje.

Koaliční smlouva přitom není úplně marný dokument, rozhodně je lepší, než byly koaliční smlouvy předchozích středo-levých vlád.

Je jisté, že je třeba podniknout reformu penzí a reformu zdravotnictví. Plán, jak se změní důchodový systém smlouva vysvětluje do detailů. Reforma zdravotnictví je spíše neurčitá, je vidět, že odvážný a protržní postup ministra Tomáše Julínka u koaličních partnerů narazil.

Novinkou je ekologická daňová reforma, která umožní vybírat až 40 miliard korun ročně a o stejnou částku snížit odvody na sociální pojistné. To je zřejmě vůbec nejvíc ambiciózní úsek celé smlouvy.

Koaliční dohoda stanoví jasné stropy rozpočtových schodků do příštích let a tím nevylučuje ani naději, že se podaří splnit konvergenční plán uzavřený s Evropskou komisí ještě v roce 2007.

Hlavní daňovou zápletkou zůstává úroveň daně z přidané hodnoty. Její základní sazba bude stejná jako u daně z příjmu, tedy 17 až 19 procent. O snížené sazbě, kam se vedle potravin zařadí ještě DPH placená v hotelích a za ekologická paliva, se píše pouze to, že bude určena později. V praxi to znamená, že se zvýší, jen není jasné o kolik.

Ryzí pravicovou politiku reprezentuje zrušení daní z dividend a omezení dědické daně na jedné straně, na straně druhé zrušené pohřebného. O tom, že ODS je stranou živnostníků, svědčí zrušení registračních pokladen i minimální daně.

Zelení do programu dostali zachování limitů pro těžbu uhlí i stop další stavbě atomových elektráren, lidovci mohou být spokojeni se slibem uzavřít konkordát s Vatikánem a zrušením daně ze zemědělsky využívané půdy.

Strany se vrátí k čistému poměrnému systému při volbách s menším bonusem pro vítěznou stranu. Naopak o přímé volbě prezidenta chtějí jen "debatovat".

Pozoruhodným motivem je, že se ve smlouvě ani jednou neobjeví slovo evropská ústavní smlouva. Od Nového roku přebírá předsednictví Evropské unie Německo a jeho kancléřka Angela Merkelová za svůj hlavní cíl vyhlásila nový začátek debaty o tom, jak smlouvu přijmout. Každá budoucí česká vláda tedy bude muset zaujmout k ústavní smlouvě stanovisko, přinejmenším tím, že stanoví termín, kdy o evropské ústavě uspořádá referendum. Česko je mezi deseti zeměmi, které ještě smlouvu neratifikovaly a na jeho názor se v Evropě čeká. Je možné, že Topolánkův kabinet nechce pozitivním, nebo vůbec nějakým stanoviskem k evropské ústavní smlouvě dráždit euroskeptiky v ODS, v každém případě si zatvrzelým mlčením otevírá prostor k libovolnému lavírování.

Je to skutečně ambiciózní projekt, který právě tím, jak je radikální, vyostřuje otázku, proč byl vyhlášen ve chvíli, kdy se o politiku nikdo nezajímá.

Vysvětlení je jednoznačné: vládní strany příliš nepočítají, že svůj program uskuteční. Pokud by o to skutečně stály, mohly by volit opatrnější dikci, aby získaly podporu opoziční levice. Nemusíme ani mluvit o komunistech, ale také pro sociální demokraty nabízí koaliční smlouva celou řadu podnětů, jak podporu takové vládě odmítnout: stačí jmenovat nejasnou dolní sazbu DPH a nejistotu ohledně ústavní smlouvy. A dalo by se pokračovat docela dlouho. Odvážný dokument staronové trojkoalice navíc zkomplikuje cestu případným přeběhlíkům - podpořit středopravou vládu je třeba pro někoho z levice přípustné, ale tolerovat zároveň s tím hlavní ideologický trumf pravice v podobě rovné daně? To bude hodně těžké.

Víc než program k vládnutí tak koaliční smlouva připomíná předvolební manifest, kterým se občanům za jejich hlasy slibuje modré z nebe. Pokud levice tento projekt neumožní, zaslouží si lepší sněmovnu, která vznikne po předčasných volbách.

Proto také koaliční dohoda obsahuje mechanismus, jak k předčasným volbám dojít. Pokud sněmovna neschválí nějaký významný reformní zákon, případně rozpočet na rok 2008, vláda se sama rozpustí a zajistí předčasné volby.

V odstavcích o předčasných volbách je ovšem hlavní slabina dokumentu. Předčasné volby má umožnit ústavní paragraf, podle kterého prezident sněmovnu rozpustí, pokud se poslanci tři měsíce neusnesou o zákoně, se kterým vláda spojuje svou důvěru. Autoři koaliční smlouvy věří, že sto hlasů poslanců ODS, lidovců a zelených zabrání, aby se sněmovna usnesla. To však není prakticky možné, pokud nezískají aspoň jeden hlas od ČSSD a KSČM. K rozpuštění sněmovny se však takové hlasy shánějí mnohem hůř, než k čemukoli jinému.

Svým způsobem je tak sympatický návrh koaliční smlouvy zároveň návodem, jak prodloužit politickou krizi na čtyři roky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .