Třetí vzadu

Zeměpis primárek značně omezuje jejich volbu při cestách po Spojených státech, jednoduše si nemohou dovolit být přítomni v každém okamžiku všude. V tisku se objevují zprávy o tom, že oba dva jsou značně vyčerpáni a že je napjatý program zmáhá. Žádný z nich nehodlá vzdát úmorné závody a oba dva spoléhají na závěrečný zápas v době nominačního kongresu strany stanoveného na konec srpna. Jen bůh ví, v jaké formě budou tou dobou.

John McCain takové starosti nemá. Už dávno nepřesvědčuje tvrdé jádro republikánských voličů, ale chytá nerozhodnuté dušičky. Všichni jeho bývalí rivalové mu dávno položili k nohám svůj volební potenciál. Snaží se také prezident George Bush. Velmi mu záleží na tom, aby se jeho nástupcem stal republikán, i když je to zrovna McCain, který mu v minulosti nejednou dělal potíže. Bush, který si je dobře vědom své nevalné popularity mezi obyvatelstvem, prohlásil dokonce v žertu, že pomůže-li to McCainovi k vítězství, je ochoten veřejně podpořit Obamu nebo Clintonovou. Ovšem "stará vojna" McCain po Bushově podpoře příliš netouží. Demokraté se již v minulosti marně pokusili ocejchovat ho přezdívkou "McSame", v nekalé narážce na to, že McCain se údajně v ničem neliší od Bushe. Dvaasedmdesátiletý senátor se snaží ubalancovat nejoptimálnější polohu, Bushovu podporu zcela neodmítá s ohledem na třetinu Američanů s jeho prezidentstvím spokojených, na druhé straně nepohrdne příležitostí se do něho obout. Učinil tak i na shromáždění v Louisianě, kde zkritizoval Bílý dům za nečinnost v době hurikánu Katrina, který zle řádil právě v tomto státě.

Bush má pro McCainovy úhybné manévry porozumění. Když se ten nedostavil na slavnostní recepci v Bílém domě, Bush to komentoval s velmi vtipnou odevzdaností: "John McCain dnes mezi nás nepřišel. Nejspíše se chce ode mne distancovat. Nu což, není v tom sám - Jenna se také stěhuje pryč." Srovnáním senátora se svou dcerou Bush jemnocitně dal najevo, že ať si McCain říká, co chce, stejně v hlavách Američanů jsou jejich jména vzájemně spojena. Zástupci McCainova volebního štábu tvrdí, že je jim jedno, kdo z demokratů nakonec bude jeho soupeřem v listopadových volbách. Nepřímo se z jejich prohlášení dá usoudit, že Hillary je jim milejší než Barack. Senátor sám ovšem se k osobní kritice Obamy nesnižuje. Nikdy si nedovoluje používat slovník, ke kterému se běžně uchyluje Clintonová. Při každé příležitosti zdůrazňuje, že ať se děje, co se děje, on bude trvat na férovém vedení předvolebního zápasu. Mnohokrát musel proto okřikovat i příliš velké horlivce z vlastního tábora. Nedávno dokonce zakázal republikánům se Severní Karoliny odvysílat televizní spot, v němž byl Obama označen za politika příliš extrémního pro tento stát. Když si novináři zvykli zdůrazňovat Obamovo plné jméno Barack Hussein, právě McCain je požádal, aby od toho upustili. Jméno Hussein prý vyvolává u Američanů nepříliš kladné asociace a on že nechce získávat nerozhodné voliče tímto pochybným způsobem. Slíbil vést polemiku se soupeři s maximálním respektem a oslovovat je nejinak, než slovem "senátor" a svůj slib plní s až chorobnou zdvořilostí. McCainovo bezchybné chování ho dělá neprůstřelným před potenciální kritikou velkých sdělovacích prostředků, z nichž většina více nebo méně nepokrytě sympatizuje s demokraty. Až doteď ani televizní kanál CNN, ani deníky New York Times nebo Los Angeles Times nedokázaly najít podstatnou vadu v jeho životopise, která by vážněji nahlodala senátorovu reputaci. Drobné pokusy o dehonestaci zatím byly McCainovým štábem snadno odraženy. Demokraté se snažili najít nesrovnalosti v jeho daňových přiznáních, ale rychle od toho upustili, když v důsledku jejich šetření vešlo ve známost, že příjmy rodiny McCainů v roce 2007 byly desetkrát menší než příjmy Baracka Obamy s manželkou.

Průzkumy veřejného mínění z konce dubna ukazují, že rozdíly ve voličské přízni mezi Clintonovou a Obamou na straně jedné a McCainem na straně druhé nepřekračují rámec statistické chyby. To je hlavní překvapení dnešního stavu volební kampaně: vždyť ještě před půl rokem demokraté si byli stoprocentně jisti vítězstvím a žádný komentátor ani v žertu nepřipouštěl možnost, že by 44. prezidentem Spojených států se mohl znovu stát republikán.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .