Třetí průmyslová revoluce: Plastová móda vlastní výroby

Místo šití jsou oděvy The Post Couture Collective spojované mechanicky. Na místech, kde by u běžného oděvu byly švy, jsou do recyklovaného polyesteru laserem vyřezané důmyslné tvary, které do sebe přesně zapadnou
Místo šití jsou oděvy The Post Couture Collective spojované mechanicky. Na místech, kde by u běžného oděvu byly švy, jsou do recyklovaného polyesteru laserem vyřezané důmyslné tvary, které do sebe přesně zapadnou

S futuristickými vizemi zpracování textilu z polyuretanových vláken přichází holandský The Post Couture Collective nebo česká designérka, Monika Drápalová. Díky novým technologiím dávají zákazníkům do rukou úpravu designu i reálnou výrobu a prorokují nástup třetí průmyslové revoluce.

Na Olympiádě v Riu, ve fitness centrech i na ulicích můžeme čím dál častěji vidět lehké, prodyšné a vysoce funční textilní materiály z recyklovaných pet láhví. „Je to čím dál tím dostupnější, už to není nic speciálního. Ty věci fungují tak jak mají – jsou prodyšné, dobře odvádí pot na povrch a rychle schnou a také jsou pohodlné,"řiká profesionální trenér Jakub Vobořil. Jeho slova potvrzuje i Lucie Grošaftová z nejmenované globální sportovní značky: „Je to pro nás běžná záležitost, recyklovaný polyester používáme velmi často. Tyto materiály a nové technologie s nimi spojené nenabízíme jen špičkovým atletům, ale i široké veřejnosti."


Vynechání klasické krejčoviny a výroba jen těch oděvů, které si opravdu chce někdo koupit, je vlastní i holandskému konceptu The Post Couture Collective. Právě v možnosti přeskočit produkci v továrnách a vyrobit si svou věc sám vidí Martijn Van Strien koncept takzvané Třetí průmyslové revoluce: „Třetí industriální revoluci umožňuje rostoucí dostupnost 3D tiskáren a laserových řezačů. Druhá revoluce podle mě byla o rozšíření digitální produkce ve velkých továrnách, které díky ní mohly produkovat ve velkém množství. A třetí průmyslová revoluce spočívá v tom, že máme jako jednotlivci možnost svou věc realizovat sami ve svém okolí, s jedinečnými úpravami podle svých vlastních představ."

Ačkoliv se o recyklaci a udržitelnější způsob produkce zajímají i vlivné globální značky, situace ještě zdaleka není růžová. Jak vyplývá z rozhovoru s Pavlínou Jochcovou z knihovny materiálů Materio, ani oblečení nebo boty z recyklovaných PET lahví nemusí být vyrobené ekologicky a eticky. „Až polovina sesbíraných a vytříděných petek putuje ke zpracování do Číny a dalších zemí v Asii, kde nemáme kontrolu nad ekologickou a etickou stránkou věci. Petky se v drtivé většině zpracovávají mechanicky, což vyžaduje hodně lidské práce. A při jedné z fází tohoto procesu, při tavení plastové drti, se mohou do okolí uvolňovat karcinogenní látky." Plastové lahve jde také recyklovat chemicky. Tento proces, který by podle Pavlíny Jochcové měl být ekologičtější, je momentálně ještě ve vývoji a jeho hlavní nevýhodou je momentálně vysoká cena.

Monika Drápalová a šaty vyřezané laserem

K tomu, abychom mohli běžně kupovat produkty opravdu udržitelné a etické recyklace, je ještě potřeba dalšího výzkumu a financí. Do budoucnosti míří například aktuální kolekce návrhářky Moniky Drápalové, držitelky ocenění Czech Grand Design za práci s funkčními materiály sportovními prvky v každodenním oděvu: „Jde o vizi, jakým směrem by se dál mohl ubírat oděvní průmysl, abychom eliminovali současné problémy. Pracuji s recyklovaným polyesterem z PET lahví a podobu modelu dávám do rukou zákazníka. V počítačovém programu si můj návrh přizpůsobí na svou velikost, zadá barvu nebo vzor a pak se šaty vyřežou laserem. Tento proces odsouvá i klasickou krejčovinu, protože polyester je možné slepovat tavením."

Monika Drápalová - recyklovaná kolekce

Post-Couture | How it works from martijnvanstrien.com on Vimeo.


Místo šití jsou oděvy The Post Couture Collective spojované mechanicky. Na místech, kde by u běžného oděvu byly švy, jsou do recyklovaného polyesteru laserem vyřezané důmyslné tvary, které do sebe přesně zapadnou. Propojení připomíná princip zipu, nebo puzzle. „Pokoušíme se vyvinout oděv, který by si mohl každý sám vyrobit v otevřených laboratořích Maker Space kdekoliv na světě. To jsou místa, kde jsou veřejně dostupné 3D tiskárny, laserové řezače a další technologie potřebné k digitální produkci. Můžete tam přijít a svůj oděv si prostřednictvím dostupných technologií sám vytvořit."

Co si z futuristických konceptů holanďana Martijna Van Stierna a české designérky Moniky Drápalové můžeme vzít do naší všední každodennosti? Třeba to, že ani recyklovaný materiál z PET lahví není záminkou pro impulzivní nákupy trendového oblečení, o jehož výrobě toho často nevíme víc, než co je uvedené výrobcem na etiketě. Životnímu prostředí nejlépe pomůžeme tím, když budeme nakupovat s rozmyslem, věci kvalitní, lokálně vyrobené a hlavně, jen ty, které opravdu potřebujeme a unosíme.