Trampská tábořiště přírodě dramaticky neškodí, míní muzejník. Každý zásah do terénu je destruktivní, připomíná archeolog

Pane Pohunku, vy jste podepsal výzvu k nebourání osad. Proč?

Jan Pohunek: Ta výzva byla do jisté míry reakcí na dosti jednostrannou prezentaci tohoto problému v některých médiích. Bylo to bráno tak, že vlastně veškeré tyto lokality jsou škodlivé a že se jedná dokonce o nějaké spiknutí trampské mafie a podobné nadsazené výrazy.

Byly tam používány argumenty, které z mého hlediska, a já se tímto tématem dlouhodobě zabývám, jednoduše v řadě ohledů nebyly pravdivé. Takže jsem se domníval, když jsem byl kolegy osloven, že je vhodné se k tomuto tématu přidat a přispět svým slovem.

Čtěte také

„Montážní pěna do přírody nepatří.“ Kokořínsko odstraňuje nelegální kempy. Jak tábořit legálně?

Jinými slovy říkáte, že by se neměly bourat na Kokořínsku trampské příbytky?

Pohunek: Domnívám se, že je potřeba k managementu tohoto problému přistupovat trochu komplexněji. Samozřejmě se tam nacházejí lokality, které potřebám ochrany přírody jednoznačně nevyhovovaly.

Ale na druhou stranu je řada tábořišť poměrně jednoduchá. Jsou to místa, která z dlouhodobého hlediska přírodě nebo lokalitám dramatickým způsobem neškodí.

Tudíž by ten přístup měl být více orientovaný na to, jaké to místo je, jaký má charakter, jakou má historii. Než na to, zda všechno nechat tak, jak je, nebo všechno zničit.

Pozor na naleziště

Pane Maříku, vy jste řekl, že máte doloženo, že chování trampů, když budují stavby nebo zahlubují ohniště, má pro archeologická naleziště destruktivní vliv. Jak vnímáte bourání trampských tábořišť na Kokořínsku? Jde o správný krok?

Jan Mařík: Těžko říct, jestli je bourání správný krok. Protože aktivity trampů probíhají na Kokořínsku i v dalších částech chráněných krajinných oblastí – především pod skalními převisy – dlouhodobě.

Dlouhodobě dochází k narušování archeologických nálezových situací. To máme opakovaně doloženo výzkumy.

K bourání je potřeba přistupovat velmi opatrně, aby se škody nezvyšovaly a aby nedocházelo v průběhu k další likvidaci toho, co tam zůstává zachováno.

Pan Pohunek mluvil o ochraně krajiny, ochraně životního prostředí, ale i lesy – a zaznělo to i ze stran signatářů – jsou součástí kulturní krajiny, která trvá velmi dlouhou dobu, řádově tisíce let. A i proto je potřeba zohlednit tu část, která vznikla působením lidí.

Čtěte také

Na Kokořínsku jsou desítky skalních bytů. Žili v nich lidé ještě ve 20. století

Když jste zmínil tu výzvu, tak v ní přece stojí, že tramping na Kokořínsku archeologické památky neohrožuje.

Mařík: Určité formy trampingu neohrožují, určité formy ohrožují. Ohrožují jakékoliv aktivity, které se odehrávají směrem pod úroveň terénu, to znamená aktivity, které se týkají zakládání staveb, budování pevných konstrukcí, které zasahují do terénu. Případně i opakované umísťování ohnišť, zakopávání ohnišť.

Nevěřím tomu, že by to trampové dělali ze zlé vůle. Je to spíše z neporozumění situace. Každý ten zásah do terénu je nesmírně destruktivní.

A hlavně ten prostor, kde se nálezy vyskytují – a který je samozřejmě atraktivní pro trampy dnes, stejně tak byl pro lidi v minulosti – je prostorově velmi omezený. Je velmi malý. A proto může i relativně malý výkop zničit podstatnou část jednoho naleziště.

Pane Pohunku, jak významným argumentem pro vás je, že činnost trampů, jakkoliv v malém měřítku třeba právě při zacházení s ohništěm může poškodit archeologická naleziště?

Pohunek: Já proti tomu nemám zásadní námitky. Souhlasím s tím, že zejména to zahlubování je problematické.

Ale druhá věc je, že ve chvíli, kdy už je to místo stabilizované, jsou tam třeba dřevěné lavičky, ohniště je na jednom místě, tak jeho odstranění přináší riziko toho, že za třeba pět let tam založí někdo to ohniště znovu a jinde.

Chtěl bych ještě dodat, že už existovaly pokusy – a myslím, že byly ve své době relativně úspěšné – jak tuto osvětu mezi trampy šířit. Ten spor už existoval, i když třeba s jinými aktéry, na sklonku prvního desetiletí tohoto století, někdy kolem roku 2008.

Tehdy dokonce i sami trampové, kteří na to místo jezdí dlouhodobě a kteří k těm lokalitám mají vztah, spolupracovali na roznášení propagačních letáků. Ty uváděly, jaké aktivity jsou škodlivé a jaké archeologické situace tolik neohrožují. Myslím, že se to jmenovalo Po čem tady šlapeme. Nevím, bohužel, kdo ty propagační materiály tehdy vypracoval, ale jednu dobu byly velmi rozšířené.

Poslechněte si celou debatu, audio je nahoře v článku.