Tradice novoročních předsevzetí

6. leden 2014

Zvyk dávat si na počátku nového roku předsevzetí se zřejmě traduje už od dob Římské říše. Tehdy byl spojený s uctíváním boha dvou tváří Januse.

Nějaké to novoroční předsevzetí (přestat kouřit, začít cvičit, věnovat se cizím jazykům atd.) si uložilo mnoho z nás. Někteří ho už i dokázali porušit, ale jen málokdo se asi zamyslel nad tím, kde se vlastně tradice předsevzetí k „prvnímu první“ vzala. Podle profesora Richarda Alstona z Londýnské univerzity Royal Holloway ji můžeme vystopovat až do římských dob.

1. ledna totiž nejvyšší představitelé Říma obnovovali své předsevzetí zůstat loajální vůči republice a přísahali věrnost císaři. Slib byl součástí velké ceremonie na Kapitolu, která probíhala za účasti legií a byla spojena s obětováním bohům. Jejím účelem bylo každoročně obnovit vazby mezi občany, státem a bohy. Nový rok byl pro Římany zároveň příležitostí uzavřít uplynulý rok a vykročit do toho nadcházejícího. Lidé si vzájemně žehnali do nového roku a obdarovávali se sladkým ovocem a medem. Římské soudy 1. ledna pracovaly jen dopoledne a po zbytek dne měly prázdniny.

Novoroční oslavy byly spojeny především s uctíváním Januse – římského boha dvou tváří, z nichž jedna hledí do minulosti a druhá do budoucnosti. Janus byl bohem dveří, prahů, začátků a konců i přechodu z jednoho stavu do druhého (například z dětství do dospělosti). Zároveň ale symbolizoval i hodnoty domova, rodiny, přátelství a civilizace. Dveře jeho chrámu byly zavřené v dobách, kdy žili Římané v míru, za války se naopak otvíraly na znamení toho, že bůh už v chrámu není přítomen. Nejznámější pozůstatkem kultu Januse je název měsíce ledna, který Římané na jeho počest pojmenovali jako Januarius. Od něj je odvozen anglický výraz January.

Zdroj: Royal Holloway, University of London

autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy
Spustit audio