Tour de France

21. červenec 2004

Tour de France, považovaná za nejtěžší cyklistický etapový závod světa, má opět v čele Lance Armstronga. V Pyrenejích dotáhl ztrátu, kterou měl z roviny na Francouze Voecklera, a v Alpách už střádá náskok do závěru. Pokud se nezraní při nějakém pádu, vyhraje po šesté za sebou i ve svých třiatřiceti letech.

Přesnější by ale bylo říct, že úspěch má na dosah tým US Postal. Slavnou Tour už delší dobu nelze považovat za závod jednotlivců, i když to tak může vypadat z výsledkových listin, ve kterých se uvádí pořadí jednotlivých závodníků podle dosažených časů. O hvězdách je rozhodnuto ještě před začátkem závodu. Předem je jasné, kdo bude hvězdě vozit vodu, kdo ho bude hlídat, a cyklisté dostávají průběžně do sluchátka v uchu taktické pokyny od manažera, jak v zájmu týmové jedničky jet. Když včera Armstrong řekl, že "kluci z týmu byli fantastičtí" a že je na ně "nesmírně pyšný", hodí se pro pořádek připomenout, že odvedli práci, za kterou jsou placeni, a že US Postal najal k Armstrongovi ty nejlepší kluky, jací byli k mání. Nejlépe to prokázala časovka družstev. Kdyby měl tým US Postal v zádech Ital Ivan Basso místo stáje CSC, anebo Němec Jan Ulrich místo T-Mobile, dojel by zřejmě ve žlutém trikotu jeden z nich.

Určitě nemá smysl pochybovat o Armstrongových kvalitách, Tour de France by ale ze sportovního hlediska nepochybně prospělo, kdyby o pořadí bojovali všichni cyklisté, kteří jsou na trati, nikoli pouze těch několik vyvolených. Koneckonců by to prospělo i Armstrongovi. Jeho vítězství by bylo cennější, kdyby za ně neděkoval kolektivní disciplíně. Za to, že i v Tour de France vítězí nad sportem obchodní kalkul sponzorů, ovšem Lance Armstrong nemůže. Ostatně, kdyby nebyl nejlepší, vozil by nejlepšímu vodu.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu