Topolánek s nožem na krku

Topolánek tím dal jasně najevo, že se nechce nechat vmanévrovat do situace, ve které by podmínky mohl diktovat jeho rival Paroubek.

To by se stalo v momentu, kdy by definitivně pohřbil projekt tzv. trojkoalice. Tím, že ho prozatím neodmítá, má i nadále šanci aktivně řešit povolební situaci. A nic na tom nemění ani stále sílící tlak, aby svůj postoj přehodnotil a snažil se dohodnout se sociální demokracií. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik bude Topolánek odolný a jak mu bude pomáhat jeho okolí. Nejde totiž pouze o vytrvalou snahu Jiřího Paroubka dostat se do hry, ale také o pnutí uvnitř ODS a o vliv hlavy státu.

Prezident republiky se totiž opakovaně nechal slyšet, že by nebyl proti vyjednání takové vlády, která by se mohla opírat o mohutnější podporu ve sněmovně. Není těžké se dovtípit, že by to byla nějaká forma spolupráce mezi občanskými a sociálními demokraty. Navíc z prohlášení Václava Klause po skončení jeho jednání se všemi předsedy stran zastoupených ve sněmovně lze vyčíst, že šéf ODS dostal nůž na krk. Do začátku srpna má předložit zprávu o výsledcích povolebního vyjednávání. Pokud tedy nebude Topolánek schopen zprůchodnit sněmovnu a navrhnout prezidentovi ke jmenování vládu, může se hlava státu v srpnu rozhodnout změnit osobu pověřenou vyjednáváním.

Znamená to, že šéf občanských demokratů je sice ve slepé uličce, přesto má ještě chvíli času k hledání možností úniku. Pokud se mu to nepodaří, je velmi pravděpodobné, že nejenom jeho mise skončí, ale že dojde k výraznému oslabení jeho pozice v ODS, což může vyústit v jeho odchod z postu předsedy strany. A v této situaci by mu nebyl nic platný ani fakt, že neprohrál jediné volby a v těch posledních dokonce dosáhl historického úspěchu. Pokud tedy nechce Topolánek prohrát, musí nalézt způsob, jak zprůchodnit sněmovnu a zároveň doufat, že hlava státu v tom případě jmenuje jeho vládu, byť by dopředu neměla zaručeno vyslovení důvěry v dolní parlamentní komoře.

K tomu se může momentálně dobrat především dvěma způsoby. První je podporovat návrh komunistů. Tedy připojit se k myšlence, že by novým předsedou sněmovny měl být sociální demokrat. Musel by se však zavázat, že v případě třetího pokusu sestavování vlády nenavrhne prezidentovi premiéra bez předchozí dohody všech stran zastoupených v dolní parlamentní komoře. Tuto variantu podle očekávání sociální demokraté odmítají. Pokud by však všechny ostatní strany tento návrh masivně podporovaly, nelze úplně vyloučit, že by ČSSD ztratila nervy. Není určitě náhodou, že po setkání s prezidentem republiky tuto možnost šéf občanských demokratů pochválil. Zároveň však z pátečního prohlášení prezidenta republiky mohou sociální demokraté čerpat síly, aby odolali.

Vzhledem k tomu, že je to velmi pravděpodobné, nezbývá Topolánkovi nic jiného, než se na zvolení vedení sněmovny dohodnout s komunisty. Takovémuto řešení by pomohlo, kdyby šlo o kandidáta z jiné koaliční strany, než z ODS, který by nebyl pro komunisty už dopředu nepřijatelný. Zároveň by se rovněž zavázal, že v případě třetího pokusu o vytvoření vlády se bude řídit dohodou všech pěti stran. V této souvislosti lze očekávat, že by musela tzv. trojkoalice poněkud změnit přístup ke komunistům. Nejde pouze o některé posty ve vedení sněmovny, ale také o výpady na jejich adresu. Vzhledem k tomu, že prakticky všechny strany, které byly v uplynulém volebním období ve sněmovně, s komunisty už delší dobu nějakým způsobem veřejně či skrytě v jednotlivých věcech spolupracují, nemusel by to být pro ně problém. Tím spíš, že se několik týdnů nedaří zvolit vedení a proto by veřejnost nemusela nést nelibě, že patovou situaci pomohli prolomit komunisté. Řeč je samozřejmě pouze o zprůchodnění dolní parlamentní komory. Tím by se mohla rozšířit řada variant a získat další čas na jednání. Třeba i na ta týkající se vyvolání předčasných voleb. A není v tuto chvíli podstatné, zda vyčerpáním tří neúspěšných pokusů o získání důvěry vládě, nebo nějakou změnou ústavy. Vzhledem k termínu, dokdy musí Topolánek složit účet své práce a vzhledem k zákulisnímu přání části ODS dohodnout se s ČSSD, to není příliš pravděpodobné. Pokud přesto šéf občanských demokratů ze stávající slepé uličky unikne, pak to bude mistrovský tah.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání