Tomáš Procházka: Příliš mnoho voleb

6. říjen 2018

Komunální volby a první kolo senátních voleb přinesly dosti jasné a průkazné zjištění, že ani sebenákladnější a sebenápaditější předvolební kampaň zkrátka nedokáže přitáhnout voliče natolik, aby se v hojném počtu vydali už potřetí během necelých dvanácti měsíců znovu k volebním urnám.

Obzvláště, když mají ještě v živé paměti, co se dělo, nebo spíše nedělo po volbách parlamentních, že jejich hlasy stejně žádný hmatatelný výsledek nepřinesly. 

Jiří Pehe: Hnutí ANO se rýsuje Pyrrhovo vítězství

Volební štáb hnutí ANO v obchodním domě Kotva v Praze

Výsledky senátních i obecních voleb jsou do jisté míry neúspěchem pro hnutí ANO navzdory tomu, že je, čistě formálně, nejúspěšnějším stranickým subjektem jak v obecních volbách, tak v prvním kole voleb senátních.

Naopak. Následovalo nekonečných deset měsíců plných ostře sledovaných sjezdů, stranických referend, zasedání Sněmovny bez relevantní vlády a kabinetu v demisi, jenž přesto činil často nevratná rozhodnutí. A média i sociální sítě toho byly plné.

A rozhodně nesmíme zapomenout také na volby prezidentské. A ty byly tentokrát velmi vyhrocené, a velmi podstatné.

Vždyť ani v tuto chvíli není v létě jmenovaná vláda koalice hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM stále ještě kompletní. Čeká se na ministra zahraničních věcí na plný úvazek. Jméno už známe. Ale prezident Miloš Zeman se jmenováním nikterak nespěchá, až po volbách…

Na vše je dost času…

Zdá se, že v české politice je skutečně na všechno doslova luxusní přehršel času. S jedinou výjimkou, a tou jsou volby! Ty běží přesně podle plánu. Ve výsledku to tedy znamená troje volby za jedenáct a půl měsíce! 

Ivan Štern: Soumrak české demokracie pokračuje

Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček odevzdal svůj hlas v komunálních volbách v Mladé Boleslavi

Výsledek voleb, i když tyto řádky píšu, kdy ještě není zdaleka znám, nijak nepřekvapí. Co se očekávalo, to se také nakonec děje.

A to je prostě zcela neúnosné.  Naprosto chápu, že viděno prizmatem průměrného voliče jsou volby komunální a senátní právě ty nejméně důležité, čemuž také odpovídá i volební účast.

Krom toho jsou už těmi „posledními v řadě“. Považuji vlastně za malý zázrak, že se mezi námi našlo ještě tolik skutečných občanů, jež nepodlehli všudypřítomné mediální masáži všeho druhu, které byli více než rok vystaveni, a rozhodli se přijít podpořit svého kandidáta. 

Vůbec totiž nepochybuji, že právě tehdy, kdy byl jmenován prezident a konečně i legitimní vláda s důvěrou, nejméně každý druhý volič v ČR si s úlevou řekl: Tak, máme to všechno za sebou a teď nechci o žádné politice ale hodně dlouho ani slyšet! 

Třikrát za rok?

Jenomže kalendář voleb je neúprosný, a proto se už zhruba za měsíc po jmenování vlády rozběhla předvolební kampaň pro změnu právě na komunální a senátní volby.

Tomáš Procházka

Ne, bohužel nemám žádné univerzální řešení, jak optimálně zamíchat s termíny voleb ke všeobecné spokojenosti obou stran (tedy voličů a politiků). Je však zcela jasné, že volební účast touto nakumulovaností termínů velmi trpí.

Stačí uvést jen zdánlivě nepodobný příklad: Mezinárodní olympijský výbor (MOV) či Světová fotbalová organizace (FIFA) pořádají své vrcholné akce (ZOH, LOH, MS či EURO) pravidelně jednou za dva roky.

Ptáte se, proč ne každý rok? Protože mají velmi dobře spočítáno, že počet diváků by se tím výrazně snížil. A stejné je to s voliči a volbami. Třikrát za rok? Není se co divit, že přibývá těch voličů, kteří volby prostě ignorují…

autor: Tomáš Procházka
Spustit audio