Tomáš Klvaňa: Po Kubě už neštěkne ani pes. Občas zavrčí, ale jen když jejich hlasy potřebují prezidenti USA

„Kuba musela vždy na někoho spoléhat – v první polovině 20. století to byly Spojené státy, pak Sovětský svaz, Venezuela a dnes se pokoušejí o vztahy s Čínou.“

Čtěte také

Kuba prochází další z mnoha ekonomických krizí

„To, že Kuba už dnes nikoho nezajímá, tam ale ví opravdu velmi málo lidí,“ dodává. „Je to všechno pryč a po Kubě neštěkne ani pes. Občas zavrčí, ale to jen když američtí prezidenti potřebují hlasy floridských Kubánců.“

Velký zájem o pomoc Kubě není ani v Rusku. „Poté, co je Michail Gorbačov na dlouho opustil – a tehdy jejich hospodářství zkolabovalo. Teď zas jejich vláda do Moskvy jezdí, podporují válku proti Ukrajině, ale hlavně se od nich snaží i něco získat – zatím nedostali nic moc, ale jednou k tomu klidně zas může dojít, a to z geopolitických důvodů,“ popisuje Klvaňa, který nedávno napsal cestopis Kuba – Stručné dějiny konce.

Konec komunistů?

Klvaňův název knihy naznačuje, že by snad měl kubánský komunismus brzy skončit. „A vládne tam bohužel už víc než 60 let, takže skončit může každou chvíli. Třeba zítra nebo za dalších 10 i 15 let. Teoreticky se také může transformovat v nějakou podivnou latinskoamerickou diktaturu, která už nebude komunistická,“ vyjmenovává možnosti.

Čtěte také

Předeženeme Spojené státy i Sovětský svaz, sliboval Fidel Castro

„Ale myslel jsem to tak, že na Kubě jde o konec jedné fáze, té castrovské. Komunismus tam totálně selhal a sledujeme jeho konec. Samozřejmě je tu otázka, jak dlouho. Rozhodně to nebude tak, jako když rozhodčí pískne a fotbalový zápas končí.“

Aby se na Kubě něco změnilo, musel by se podle Klvani někdo uvnitř režimu postavit proti těm, kteří drží otěže moci. „Pravděpodobně někdo z jejich mocenské struktury – armáda, policie.“

„Zatím to ale mají docela dobře pojištěné, protože na rozdíl od naprosté většiny Kubánců, kteří ekonomicky a sociálně strádají, má armáda a policie výsadní postavení. Z našeho pohledu je to samozřejmě trochu legrační, protože to, co oni považují za dobrou životní úroveň, je pro nás nepředstavitelné. Ale v kubánském měřítku má armáda a policie třeba skvělé platy,“ popisuje.

A mají i další výhody. „Na Kubě dnes například neseženete benzin, ale oni mají vlastní benzinové pumpy, kde mohou tankovat dokonce levněji než jiní. Proto si myslím, že by se musel někdo z této hierarchie odloupnout a postavit se proti vládě.“

Čtěte také

Leona Šmelcová: Adiós Castro! Kuba po více než šedesáti letech nemá v čele Castra

A určitě ne jeden člověk, skupina. „Například něco na způsob sovětských ,KGBáků‘ v 80. letech, kteří postupně a pomalu připravovali převrat, který je teď známý jako převrat Gorbačova,“ myslí si.

Na Kubě také žije mnoho aktivistů a disidentů. „Tam jsou desítky nezávislých organizací – ať už disidentských, nebo různých aktivistických. Ale jsou nesmírně vnitřně rozděleni. To trochu připomíná situaci československého exilu, který byl také poměrně nesmiřitelně rozdělen na osmačtyřicátníky, osmašedesátníky, slovenský disent apod. Kdežto na Kubě ta dělítka vedou jinudy a stojí za tím i politické rozdíly,“ dodává s tím, že hlavně si ale vzájemně závidí.

To už si ale poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí.