Tomáš Klvaňa: Inaugurace v USA – studená občanská válka
Uvedení amerických prezidentů do úřadu čili inaugurace mají ve Washingtonu velký význam. Symbolizují předěl a zároveň také kontinuitu. Nový prezident složí přísahu s rukou na Bibli v přítomnosti předsedy Nejvyššího soudu, zúčastní se řady společenských akcí a plesů a přednese slavnostní inaugurační projev. Ty nejlepší se zapíšou do dějin, učí se o nich v literatuře a mají blízko k poezii.
K nejvýznamnějším se řadí první projev Thomase Jeffersona v roce 1801, obě inaugurální adresy Lincolnovy, Kennedyho projev a první Reaganův.
Čtěte také
Panuje shoda na tom, že nejhorší projevy přednesli prezidenti James Buchanan a Donald Trump, který nepochopitelně uprostřed prosperity a nízké zločinnosti před čtyřmi lety hovořil o jakési „americké řeži“, za což si vysloužil od bývalého prezidenta George W. Bushe nepublikovatelnou poznámku prohozenou směrem k Hillary Clintonové; nebo to aspoň Hillary uvádí ve svých pamětech.
Lepší anděly naší přirozenosti
Bidenova inaugurace bude jednoznačně znamenat více předěl než kontinuitu. Kvůli pandemii a bezpečnostní situaci se odehraje bez diváků, vystoupení umělců budou v televizním pásmu namísto koncertů a celková atmosféra hlavního města, obleženého vojáky Národní gardy, připomíná, že letos je to s klidným předáním moci od jednoho prezidenta druhému o dost složitější než normálně.
Čtěte také
Prezidentské inaugurační projevy bývají oslavou demokracie, ale slouží také jako jakési nastavení tóniny přicházející administrativy. Vzpomeňme na Kennedyho „generaci nových hranic“, na slavnou větu z první adresy Franklina Delano Roosevelta, přednesenou uprostřed devastace hospodářské deprese: „Jediné, čeho se musíme strachovat, je strach samotný.“
V tomto smyslu bude Joe Biden chtít hrát roli Abrahama Lincolna, jenž se ve svém druhém projevu v roce 1865 snažil sjednotit zemi rozdělenou občanskou válkou.
Spojené státy dnes štěpí studená verze takové války. Odcházející prezident neuznal svoji porážku. Na denním pořádku jsou jeho lži, že ve skutečnosti vyhrál. Sedm z deseti jeho voličů v průzkumech říkají, že Biden byl zvolen nelegitimně. Senátní proces s Trumpem, který může vést k jeho doživotnímu politickému zákazu, zcela jistě propast mezi Američany ještě prohloubí, ať už dopadne, jak dopadne.
Biden, jenž není velkým řečníkem, bude svými slovy apelovat na „lepší anděly naší přirozenosti“, jak to udělal Lincoln v roce 1861. Pokusí se oslovit i Trumpovy voliče. Kudy chodí, tudy prohlašuje, že bez spolupráce s republikány v Kongresu si nedovede představit zvládnutí takových výzev, jakými jsou pandemie a hospodářská krize.
Od některých kritiků se ozývají hlasy o jeho naivitě, ale takové komentáře jsou povrchní. Je Bidenovou povinností podat ruku druhé straně, i když se zdá, že ta o to nestojí.
Vyhlídky na oboustrannou spolupráci nejsou dobré, ale Biden strávil v Kongresu 40 let a desítky poslanců dobře zná. Ví, že k vítězství mu pomohla skupina pravicových voličů, takzvaní Bidenovi republikáni, které si musí udržet ve své koalici, pokud má být úspěšný.
Nejstarší prezident amerických dějin Joseph Robinette Biden mladší čelí bezesporu nejtěžšímu úkolu své politické kariéry. Na jeho schopnostech teď nezávisí nic menšího než osud celé země.
Autor působí na New York University Prague
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
