Tomáš Klvaňa: Bidenův souboj demokracií
Blesková návštěva amerického prezidenta do Evropy na mimořádné summity klíčových institucí stejně jako do Polska je předmětem živých vnitropolitických debat ve Spojených státech. Středem pozornosti je hlavně jeho varšavský projev, jenž byl evidentně koncipován jako historický.
Čas ukáže, jestli se jednou bude uvádět v učebnicích a v souborech velkých prezidentských projevů. Dělat recenzi dějinám v okamžiku, kdy vznikají, je ošidná věc. Joe Biden k dějinám v každém případě hovořil, když se ve své řeči pokusil zarámovat válku na Ukrajině jako obecný souboj demokracií proti diktaturám. Toto téma předchází ruské agresi.
Čtěte také
V prosinci hostili Američané virtuální Summit pro demokracii, v němž se Bílý dům snažil kontrovat energii a sebevědomí diktatur, hlavně Číny a Ruska, a také protidemokratických populistů ve svobodném světě.
Americké debaty o Bidenově projevu také ukazují několik maligních rysů amerických politických soubojů: Nedostatek velkorysosti politických aktérů a médií, snahu o nejhorší možnou interpretaci, chytání za slovo a vytrhávání z kontextu.
Biden ve své řeči zvolal na adresu Vladimira Putina poněkud lidově, jak je mu vlastní – Panebože, tenhle chlap nesmí zůstat u moci. To mnozí interpretovali tak, že oficiální americkou politikou se stala změna režimu v Rusku. Běžnému posluchači na tom nezní nic divně – ideálním vyřešením války by byl Putinův pád, tak proč pro to neudělat maximum, všechno kromě přímého napadení ruské armády ozbrojenými silami NATO?
Změna režimu
Problém je, že formulka „změna režimu“ se vžila pro politiku republikánského prezidenta George Bushe mladšího pro válku v Iráku, případně pro jeho politiku vůči Íránu. A tu skoro celý demokratický establishment a velká část médií považuje za špatnou. Biden a jeho spolupracovníci hned po projevu vysvětlovali, že „změna režimu“ není oficiální americkou politikou a že prezidentovo zvolání, za nímž si stojí, bylo osobní a emotivní.
Čtěte také
Sociální sítě, na nichž se dnes odehrává značná porce politických debat, přinesly do politického jazyka zkratkovitost a neformálnost. I v úředních komuniké dnes sem tam najdete vyjadřování, které by v nich v minulosti pro svoji neformálnost nebylo. Smazává se rozdíl mezi formálním a neformálním, a to i v projevech prezidentů. Bidenovi tedy klidně můžeme věřit, že šlo o jeho osobní postoj, který si do předem připraveného projevu přidal navíc.
Je škoda, že tato diskuze vytěsňuje jinou, která by se měla vést: A sice jestli Bidenova vláda dělá pro Ukrajince opravdu všechno, co by dělat měla, jestli jim dodává všechny zbraně, které by mohla, a také jestli je onen souboj demokracií proti diktaturám opravdovou strategií, nebo jen prázdnou frází.
Pokud to první, měli bychom se ptát, kde jsou ony instituce a doktríny, které by měl svobodný svět v boji proti diktaturám vytvořit tak, jak je vytvořila předešlá generace amerických a západoevropských lídrů mezi lety 1944 a 1949. Nic, co by to jen vzdáleně připomínalo, totiž zatím není na stole.
Autor působí na New York University Prague
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
