Tomáš Halík: Přibývá těch, kteří víru nechápou jako ideologii, ale jako cestu na hloubku
Doby, kdy společnost sama sebe dělila na věřící a nevěřící, je dávno pryč. V co věří moderní člověk a jak složité je lidské hledání odpovědí, které dříve dávala náboženství, přibližuje teolog, filozof a katolický kněz Tomáš Halík: „Už v 50. letech minulého století badatelé narušili představu, že náboženství je nějaký jeden celek. Já se ve svých knihách snažím ukázat, že pojem náboženství – stejně jako pojem ateismus – odkazuje k obrovské a pestré škále lidí.“
Halík tvrdí, že chce-li se někdo vyjádřit o náboženství, měl by říci, jaké má na mysli. „Na škále věřících jsou jak lidé fanatičtí, nesnášenliví, rigidní, tak také lidé hlubocí, citliví, moudří a zralí.“
Čtěte také
Sama oblast víry také není jednobarevná.
„Dnes docházíme k tomu, že to klasické rozdělení na věřící a nevěřící už dnes nefunguje. Na obou extrémech té škály ubývá těch, kteří jsou totálně identifikováni s tradiční náboženskými institucemi a na základě toho si lidé třeba myslí, že je Česká republika ateistická, což ale není pravda.“
Ubývá jen určitého typu náboženských lidí. Na druhé straně ale ubývá také militantních a dogmatických ateistů.
Tomáš Halík
„Ubývá jen určitého typu náboženských lidí. Na druhé straně ale ubývá také militantních a dogmatických ateistů. Přibývá ovšem velká škála lidí, kteří jsou nějakým způsobem hledající, ať už uvnitř těch, kteří se považují za věřící – tito lidé víru nechápou jako ideologii, ale jako nějakou cestu na hloubku,“ popisuje Halík.
Hledajících přibývá také mezi těmi, kteří takzvaně na první dobrou řeknou, že nejsou věřící – pozorný posluchač ale u nich objeví nějaký typ víry a spirituality. „Takže je také zřejmé, že jde o lidi hledající.“
Lidé hledající, čtvrté největší světové náboženství
A právě těmito hledajícími lidmi se Halík zabývá:
„Mezi těmito dvěma skupinami jsou ti, kteří jsou neidentifikovaní s církevními nebo náboženskými organizacemi, nicméně podle sociologů tvoří čtvrtou největší skupinu v uvozovkách náboženství. Po křesťanství, islámu a buddhismu.“
Myslím, že člověk musí mít nějaký duchovní domov. Ale to neznamená, že by v něm měl být opevněn.
Tomáš Halík
Počet těchto „věřících“ roste a jsou to zajímaví lidé, se kterými je třeba vést dialog, tvrdí Halík. „A není mi moc sympatický laciný synkretismus, se kterým se často setkáváme, s takovým tím gulášem ze všeho.“
Čtěte také
„Myslím, že člověk musí mít nějaký duchovní domov. Ale to neznamená, že by v něm měl být opevněn vůči všem ostatním pohledům na svět,“ věří.
Člověk tedy může být někde pevně zakotven, ale zároveň může mít otevřenou mysl. „Tedy stejně jako třeba miluji Prahu, tak to neznamená, že musím tvrdit, že Paříž je ošklivé město. Člověk má mít své kořeny a identitu, ale nemá mít kapky na očích.“
Anateismus: Uvěřit znova, objevit náboženství ve zralejší podobě
Pro porozumění dnešnímu člověku je proto se zejména podívat na ty, kteří váhají, k čemu se přikloní, a kteří se neidentifikují ani s dogmatickým ateismem, ani s tradičními náboženstvími, doporučuje Halík.
Čtěte také
Také se prý často používá pojem anateismus. „Tedy věřit znovu. Věřím, že člověk musí opustit takovou tu svou dětskou víru, projít třeba i nějakou fází ateismu a odporu vůči náboženství, ale pak může objevit náboženství v nějaké zralejší podobě.“
„V mé pastorační práci se setkávám s mladými lidmi, kteří byli vychovaní v tradičním prostředí, přišli do velkoměsta, a ztratili tento typ víry, ale nezabydleli se v ateismu a víru objevují znova. Ale už to není primitivní, dětinská víra, ale víra zralejší. Není tedy nutné zůstat v krizi náboženství nebo přijmout ateismus, ale je možné objevit typ zralejší víry. A o to mně velice jde,“ shrnuje Tomáš Halík.
Jak vychovávat novou generaci duchovních? Jak se teolog dívá na současné události geopolitické a o čem podle něj svědčí? Co je to kairologie? Poslechněte si celé Leonardo Plus, vysíláme v repríze.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka