Tlak na veřejnoprávní média je velký. Jen aby nebyla kritická k vládnoucí garnituře, myslí si senátor Hilšer

Marek Hilšer přišel do pořadu S vámi v Praze

Nezávislý senátor MHS a člen Klubu Starostové a nezávislí, který kandidoval na křeslo prezidenta, je mimo jiné členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Celá komise v poslední době navštívila jak Ruskou federaci, tak i německé Bavorsko.

Je u nás ohrožena svoboda slova a nezávislost médií, jak upozorňují některé novinářské organizace?

„Se znepokojením sleduji nákup soukromých médií ze strany různých oligarchů a nejbohatších Čechů, kteří se dle mého snaží ovlivňovat politiku skrze média. Dochází tak k monopolizaci mediální scény… Je to znepokojující a je potřeba se nad tím zamyslet,“ odpovídá Marek Hilšer v Interview Plus. Naráží tak mj. i na oznámený nákup většinového podílu TV Nova skupinou PPF Petra Kellnera.  

A co média veřejnoprávní? „Máme systém, jaký máme. Už tady i byly protesty proti dosazování některých lidí, kteří chtěli Českou televizi vyhodit do povětří… Ale tlak na to, aby tato média nebyla kritická k vládnoucí garnituře, ten je velký.“

Ruská média? 

Naši senátoři se vydali do zahraničí, a tak v posledních týdnech navštívili i ruské protějšky. „Chtěli jsme s nimi otevřít dialog, který nějak zamrzl,“ vysvětluje Hilšer. „S Ruskem je třeba hovořit, ale s jako partnerem, ne abychom se před ním skláněli… Nejde o lokajské návštěvy, kde bychom Putinově moci nekriticky pochlebovali,“ dodává v Interview Plus.

Jak to tedy v Ruské federaci doopravdy se svobodou slova a nezávislostí médií vypadá? „Zjistili jsme, že státní televize je přímo ovlivňována politickou vládní mocí. Do (státních médií) nemá opozice ani přístup, tedy ani občané nemají přístup k nejrůznějším informacím,“ popisuje senátor i u nás známou věc.

„Když jsme pak mluvili se zástupci nezávislých médií, tak sami cítí obrovskou autocenzuru. Pokud totiž hovoří (vysílají, píšou) o tématech, která jsou vládnoucí garnituře nepohodlná, mohou být lehce pronásledováni, nebo i fyzicky likvidováni.“ 

Podobné chování státních médií je přitom zcela legální a ošetřeno zákony.  „Zároveň může jakýkoli úředník klidně rozhodnout, že támhle tomu dá nějakou pokutu a jiného zas zavře do vězení. Cítil jsem tam velkou rezignaci společnosti na to, že by se v tom kdy mohlo něco zlepšit,“ konstatuje Hilšer, a to i proto, že nehovořil jen se zvolenými zákonodárci, ale i s běžnými lidmi.   

Bez státní televize se stát rozpadne?

Překvapila ho i rezignace samotných opozičních politiků. „Bylo zajímavé, když prohlašovali, že přece musejí mít státní média, která hlásají správné názory a konzervativní hodnoty, aby zemi vůbec udrželi pohromadě. Kdyby (státní) média nehlásala jednotný názor, mohlo by to vést k rozpadu země.“  

Na opačném pólu pak stojí Bavorsko. „Politici tady nemají skoro žádnou možnost, jak média ovlivňovat. (Dvě třetiny) členů mediálních rad, které dohlížejí na fungování veřejnoprávních médií, totiž volí zástupci občanské společnosti… Takže politici volí jen jednu třetinu… Nehrozí tak, že by vládní koalice, a to ať už přímo, nebo nepřímo, mohla ovlivnit, kdo bude ředitelem televize nebo rozhlasu.“

Česko stojí podle Hilšera tak na půl cestě. „Politici totiž mohou přímo ovlivnit složení mediálních rad, což při změně vládních koalic může pro veřejnoprávní médium znamenat větší kontrolu, než by bylo zdrávo. Není to tak jako v Rusku, ale ani jako v Bavorsku,“ dodává senátor a člen Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky Marek Hilšer.

Jak se dívá na rozdělování společnosti, které vane z Hradu? Jak hodnotí projev hlavy státu 28. října? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Jan Bumba.

Související