Tlak na to být online diskriminuje seniory, zní z jejich rady. Povinné to není, nesouhlasí náměstek

Čím dál více úkonů, ať už při styku s úřady nebo nakupování, se přesouvá do online světa. Například novela zákona o obalech může vést až ke zrušení papírových akčních letáků. Jak zásadní dopad by měl jejich konec na seniory?

Lenka Desatová: S tímto tématem, ačkoli může působit směšně, bojujeme už dva roky. Právě před dvěma lety jeden z obchodních řetězců vyzkoušel zrušení papírových letáků, a to asi na 14 dní. Ve schránce, odkud si berete letáky, jste našli zprávu, že je najdete jen online. Okamžitě jsme měli e-mailovou schránku téměř přehlcenou podněty, že jde o jednoznačnou diskriminaci seniorů.

Čtěte také

Antivirus: Nevěřte slepě telefonátům, ani těm z rodiny. Zločinci mají nástroje, jak napodobit něčí hlas

Senioři využívají internet zejména na čtení zpráv a e-mailovou komunikaci, další věci už je tolik nezajímají. Byla nám tehdy vyjmenována řada důvodů, proč senioři preferují tištěné letáky před těmi digitálními. Připomínky k novele zákona o odpadech, která nyní prochází připomínkovým řízením, jsme poslali už v listopadu minulého roku.

Ondřej Profant: Několikastránkové letáky mi připadají zbytečné. Reálnou příčinu tohoto problému vidím v naprostém selhání orgánů dozoru, například antimonopolního úřadu, protože drtivá většina zboží se u nás prodavá v akcích, které však odpovídají běžným cenám v zahraničí.

Co se týče digitálního vyloučení, respektive digitalizace státu a sociálních dopadů, tento problém vnímáme. Při jeho řešení se inspirujeme například v Dánsku, které je ve věci digitalizace velmi daleko a zároveň je inkluzivní a sociálně citlivé.

Čtěte také

Finanční operace po telefonu nedělejte, na zázračné investice nevěřte, radí autoři pořadu Antivirus

Nebylo by zrušení papírových letáků podnětem, který by seniory motivoval ke vzdělávání se v online světě? Jaké jsou možnosti digitální edukace?

Desatová: Podle dat Českého statistického úřadu za loňský rok 48 procent seniorských domácností nemá počítač, natož internet nebo chytrý telefon. K chytrému telefonu si zatím našlo cestu 43 procent seniorů.

Profant: Téma propojování digitální transformace se sociální jsme začali řešit. Navázali jsme spolupráci s knihovnami, které vnímáme jako nejvýznamnější instituci v terénu napříč celou republikou a není omezená pouze na větší města.

V rámci této spolupráce připravujeme kurzy nejen pro seniory a spustili jsme osvětový portál osveta.gov.cz, kde nabízíme kurzy k základním digitálním dovednostem.

Desatová: Pokud chcete někoho digitalizovat a nabídnete mu kurzy přes portál, těžko si k tomu najde cestu. Co se týče knihoven, ne pro každého seniora jsou dostupné.

Další věc je, že například v digitálních letácích se seniorům špatně vyhledává. Pokud si pořídí počítač, potřebují minimálně šestnáctipalcovou obrazovku, aby na text viděli, špatně se jim ovládá například myš.

Investice do odpovídajícího počítače je náročná, takže si kladu otázky, zda takové zařízení budou mít v oné knihovně, jak je celý kurz koncipován a co má být jeho cílem.

Senioři potřebují i jiný styl jednání

Nakolik evropské finance pro digitalizaci počítají se seniory? Jsou tyto prostředky směřovány i na podporu digitálního vzdělávání?

Profant: Zřejmě hovoříme o finančních zdrojích Národního plánu obnovy, to jsou ale jasně určené peníze. My děláme akci Týden pro digitální Česko, která se zaměřuje na edukaci, spustili jsme již zmíněný edukační portál, na němž spolupracujeme s knihovnami.

Neříkám, že je to řešení pro každého. Sám jsem prosadil právo nebýt digitální, co se týče digitálních služeb státu.

Čtěte také

Senioři v Hradci Králové mohou požádat o bezplatnou pomoc s bezpečným ovládáním technologií

Kdo by měl být odpovědný za péči o digitální potřeby seniorů? Je to starost státu, neziskového sektoru, samotných rodin, nebo dokonce podniků, ať už spadají pod státní nebo veřejnou správu? Jejich uživatelské prostředí může být velmi komplikované.

Desatová: Počet seniorských uživatelů internetu roste každý rok, každopádně ale budeme vždy podporovat právo na offline. Ve chvíli, kdy stát prochází digitální transformací a digitalitu po lidech vyžaduje, měl by být za seniory z větší části odpovědný. Neziskový sektor může pomoci, ale asi na to nesežene dostatek financí – tam by pak měly přispět právě formy.

Profant: Stát ale digitalitu po nikom nechce, takový pocit mohou mít leda podnikatelé, ale to jsou lidé v aktivním věku a dobrovolně se rozhodují pro aktivní úlohu.

Digitální agenda se však rozšiřuje, a tak vzniká tlak na to být více on-line. Senioři, kteří chtějí využívat služeb na přepážkách úřadů, se setkávají s překážkami.

Profant: Ono to funguje naopak. Dobrým příkladem je zde právě Dánsko, z jehož celkové populace téměř 90 procent lidí využívá digitální služby. Ta část populace, která je nevyužívá – a to se netýká jen seniorů –, je pak obsluhována individuálně. Ale abychom si mohli dovolit obsluhovat klienty individuálně, znamená to, že zbytek agendy musíme dělat efektivně. 

Čtěte také

Gerontoložka: Pokud naše populace zestárne úspěšně a zůstane aktivní, problém to nebude. Péči o zdraví ale podceňujeme

Vždy tedy bude jisté procento lidí, kteří nebudou online. O ty by se měli umět postarat úředníci v příslušných službách. Nakolik funguje individuální přístup vůči těm, kteří jsou offline?

Desatová: Po pravdě řečeno, zatím moc nefunguje. Narážíme na určitá úskalí a nejde jen o přístup úředníků. Někteří se lidem skutečně věnují, ale jindy máte smůlu.

Problém ale je, že když se senior chce na úřad dostat a netrávit tam dlouhé hodiny, musí se objednat on-line. V jiných zemích mají senioři třeba vyhrazenou určitou hodinu a vědí, kdy mohou na úřad přijít, byť frontám nemůžete zabránit úplně. Starší lidé ale zkrátka potřebují i jiný styl jednání, déle jim trvá, než vyjádří, co mají na srdci a podobně. 

Má stát přehled o tom, jaké další sociální skupiny mohou být znevýhodněné, kolik jich podléhá digitálnímu vyloučení? Cílí na ně svou agendu? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku. Moderuje Karolína Koubová.