Thomas Kulidakis: Vražedná střelba v Německu a paradox snahy o válku všech proti všem

Paradoxní je, že v podstatě současně s hrůzným činem uveřejnily německé úřady statistiku, podle které se tři čtvrtiny běženců cítí, že jsou v zemi vítaní. Průzkum vypracoval Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky známý pod zkratkou BAMF.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Libye a migranti před branami evropského ráje

Autoři uvedli, že výsledek je důkaz dobré sociální integrace kombinované s cílenou snahou nově příchozí naučit německy. S uvedenými daty koresponduje další analýza. Podle spolkového Ústavu pro výzkum pracovního trhu má pět let po vrcholu migrační krize práci skoro polovina uprchlíků.

Pokud tedy uprchlíci pracují a integrují se do společnosti hostitelské země, je otázka, proč se proti nim neustále snaží někdo útočit. Aktuální vrah podle dostupných informací jednal sám. Klasický případ osamělého vlka, který se svůj problematický vnitřní svět rozhodl ventilovat nejhorším možným způsobem.

Tedy zabíjením na veřejných místech, jako je například stánek s občerstvením nebo podnik, kde návštěvníci mohou holdovat vodním dýmkám. K tomu je potřeba přičíst ještě zastřelenou matku v bytě útočníka.

Fungující policie

Lidská mysl je křehká a zmást se může jednoduše. Útokům osamělých vlků zabránit v podstatě nejde. Ani kdyby byl všude prostupný policejní stát. Vzhledem k německé minulosti je jeho zavedení nejen nepravděpodobné, ale také nežádoucí, a doufejme, že i nemožné. A to nejen u našich západních sousedů. Bezpečnostní složky dokážou pracovat i v prostředí zaručujícím lidská práva. Potvrzuje to akce, při které v Německu před několika dny pozatýkali ozbrojenou skupinu, která chtěla útoky na mešity vyvolat občanskou válku.

Čtěte také

Jan Trachta: Ekonomických migrantů je mnoho, je třeba je přísně třídit

Motiv byl podobný jako v případě Němce, který svůj čin bohužel dokonal a nechal za sebou mrtvé a zraněné: poštvat proti sobě celou společnost, jejíž jednotlivé složky si přestanou důvěřovat a začnou se napadat. K tomu by jemu podobní chtěli přidat ztrátu důvěry ve schopnost státu bránit své občany, což je jedna z jeho primárních funkcí. První reakce na vražedné řádění ukazují, že němečtí politici stejně jako v minulosti hodlají vše vyšetřit a pokračovat jako doposud. Jejich výzvy a zděšení ovšem nedokážou zahladit prostý fakt.

Společně proti násilí

Jakkoliv se mohou běženci cítit dobře, jakkoliv se mohou integrovat a mít práci, jakkoliv jejich okolí může nabýt dojmu, že je vše v pořádku, vždy se najde někdo, kdo si usmyslí, že je potřeba je vypudit. Vždy se najdou tací, kteří pod falešnou záminkou vlastního bezpečí ohrozí všechny ostatní, a tací, kteří svou hrůzu z ostatních lidí ventilují nic neřešícím násilím na nevinných. Svou nedůvěru v nestrannost státu ve vztahu k občanům se budou snažit přenést na ostatní, dokud se situace nevymkne z rukou.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Ze strany tolerantní většiny a hlavně státních úřadů je tedy potřeba neustále dokazovat, že všichni mají stejné podmínky, stejný přístup ke spravedlnosti a právu a stejné právo na život bez uplatňování kolektivní viny za případné prohřešky jednotlivců. To je třeba mít na paměti, aby se sen šílenců o rozkladu společnosti nesplnil. S tím zbytkem, jako je víra v nejrůznější konspirační teorie a dezinformace, pomůže nejlépe otevřenost médií a všeobecná vzdělanost nejen v technických, ale také humanitních vědách.

Autor je komentátor Českého rozhlasu