Thomas Kulidakis: Úspěšný Machiavelliho žák Viktor Orbán

Viktor Orbán
Viktor Orbán

Impozantně působí už samotný fakt, že maďarský premiér Viktor Orbán dokázal potřetí v řadě vyhrát parlamentní volby. Ovšem způsob, jakým vítězství dosáhl, přímo nutí k zamyšlení nad způsobem rozhodování voličů a především nad samotnou podstatou fungování Evropské unie.

Hegemon maďarské politiky si totiž vítězství do velké míry koupil za peníze z evropských fondů určených na rozvoj chudších zemí evropského spolku. Ty ze společných kapes evropských daňových poplatníků přerozděluje Evropská komise, neboli Viktorem Orbánem neustále napadaný „Brusel“.

A do společné pokladny nejvíce přispívají ty členské státy, které Viktor Orbán opakovaně napadá nejen v otázkách migrace, ale také kvůli důrazu na principy a hodnoty liberální demokracie a právního státu.

Považte sami. Maďarsko patří mezi největší příjemce evropských dotací. Platí, že nejen třeba podle analýzy mezinárodní společnosti KPMG, ale i jiných soukromých analytických společností, je růst tvořený především evropskými financemi. Podle oficiálních údajů Evropské komise v roce 2016 tvořily evropské dotace větší polovinu celé růstu maďarského hrubého domácího produktu.

Kdo byl někdy v poslední době v Maďarsku, nejspíš mi dá zapravdu v tom, co jsem opakovaně zažil já. Všude jsou sice jeřáby a staví se, obzvláště v Budapešti, ale stačí zajít kousek do postranní ulice, a majestátní výhledy na památky z dálky se změní v ošuntělé ulice a oprýskané budovy.

Viktor Orbán

Náročná je také projížďka po dálnici, která vede napříč Maďarskem. Tvoří přitom jednu z hlavních evropských dopravních tepen ze severu na Balkán a jihovýchod Evropy, a z východu na západ a zpět.

Cesta je natolik plná skutečných děr, že je jízda nejen nebezpečná, ale naše D1 je oproti Maďarsku skoro povrch závodní dráhy formule 1. Bez evropských peněz by situace v Maďarsku pravděpodobně připomínala obrázky z – kulantně řečeno – méně rozvinutých zemí.

Orbánovo stipendium od Sorose

Přesto ale Maďaři evidentně Viktoru Orbánovi nejen věří jeho proklamovanou zásluhu na ekonomickém rozvoji, ale také politickou figuru, podle níž má na peníze z Bruselu nárok. A vděkem unijní ruce, která dává, má pak být prosazování Orbánem objevené pravdy. Její kánon obsahuje zcela křesťanskou Evropu, v níž je pravý systém ten, který nazval „neliberální demokracií“, kterou maďarský premiér chrání před údajnými hordami migrantů.

Do jisté míry se není co divit, že tak velká část maďarských voličů svému údajnému ochránci a zachránci věří. Voliči totiž nemají povinnost zabývat se detailně každodenní politikou a analyzovat všechny příčiny a důsledky.

Viktor Orbán

Osobně jsem Viktora Orbána zažil přímo v akci vícekrát s tím, že čím čerstvější zkušenost mám, tím přesvědčivěji působil. Například když se zahraniční hosté shromáždili na podzim minulého roku v Budapešti k projednání spolupráce v rámci Dunajského regionu, Viktor Orbán nezklamal.

Na pozadí maďarských vlajek, po stínovém divadle baletního souboru s nacionálními tématy prozradil, že Brusel a bohatší státy mají dát více peněz a opustit zrádnou liberální a migrační politiku, proti níž boj osobně Orbán povede.

Pravda ale je, že přijetím běženců v roce 2015, kteří už v Evropě stejně byli, kancléřka Angela Merkelová zachránila před výbuchem balkánský sud prachu, včetně maďarského. Viktor Orbán tak hrdinně bojoval proti migraci, že přijal potají počet běženců, kteří v podstatě odpovídají maďarské migrační kvótě.

Vše ale zapomenuto. Viktor Orbán se učil nejdřív umění liberalismu za stipendium od současného nenáviděného nepřítele George Sorose. Své znalosti pak použil k pochopení systému machiavellismu a stavění Potěmkinových vesnic prosperity, významu a ohrožení Maďarska.

Thomas Kulidakis

Je to zvláštní. Nejdříve se Maďarsko i s přispěním Viktora Orbána snažilo prokázat, že do Evropské unie patří. Jakmile dveře vykoplo, uplatňuje práva, nedbá povinností. To není dobrý příklad ani vyhlídka do budoucna při případném dalším rozšíření.

Ovšem krátit dotace, jak se už pár let intenzivně debatuje v Bruselu i metropolích západní Evropy, nemá smysl. To spíše urychlit soudní řízení Evropského soudního dvora a posílit metodu hlasování kvalifikovanou i prostou většinou.