Thomas Kulidakis: Turecko si zase dělá, co chce aneb Kauza vyhoštění západních velvyslanců z Ankary
Rušný závěr října čekal mezinárodní scénu souvislosti s Tureckem. Prezident Recep Tayyip Erdogan se nejdříve rozhodnul, že deset šéfů diplomatických misí západních zemí včetně Spojených států, Německa a Francie musí pryč. Aby je za pár dnů milostivě v zemi ponechal. Původním jádrem sporu bylo neustálé souzení, věznění podnikatele, filantropa a politického aktivisty Osmana Kavaly, který sedí ve věznici už čtyři roky.
Dotyčný je podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jasný kandidát na propuštění, v očích turecké vlády ovšem podvratný živel a buřič, který se podílel na podněcování protestů roku 2013, pokusu o puč v roce 2016 a navrch spolupracoval s hnutím duchovního Gülena.
Čtěte také
Deset západních ambasád – nejen evropských, ale také například Nového Zélandu – se tedy rozhodlo veřejně vyzvat k jeho propuštění, načež prezident Erdogan prohlásil, že „buď Turecku porozumí, nebo ho opustí“.
Po pár dnech a diplomatických nótách se z budoucích person non grata stali opět akreditovaní diplomaté, kteří podle svých zemí ctí Vídeňskou úmluvu v části o nevměšování, a začaly se sčítat zisky a ztráty.
Turecký provládní tisk začal sborově jásat, jak prezident Erdogan vyhrál, ukázal cizákům, že nemůžou dědice Osmanské říše mistrovat jako za studené války nebo v druhé polovině 19. století.
Turecké ambice a lidská práva
Zkrátka a dobře, pověstný Nemocný muž na Bosporu se podle vládních kruhů těší plné síle, je naprosto zdravý a může si dělat, co chce. Nijak ho neznervózňuje ani upozornění Rady Evropy, která varovala, že jestli se Kavala nedostane z vězení, zahájí v listopadu kárnou proceduru, která může vést až k vyloučení Turecka z kolektivního orgánu.
Čtěte také
Bezesporu zajímavé a charakteristické je, že ani turecká opozice se na moc nezmohla. Naopak, postavila se údajnému vměšování se Západu do vnitřních záležitostí země s plnou rétorickou vervou.
Vše doprovázely různé slovní invektivy typu poukazování na dvojí metr, kdy se při dodržování lidských práv a zásad právního státu nepohlíží na všechny stejně, ignorování tureckých legitimních zájmů na Kavkaze, v Severní Africe, východním Středomoří, Sýrii, Iráku, ponechání starosti o uprchlíky na tureckých bedrech.
Provládní komentátoři nezapomněli připomenout, že Turecko si může dovolit hrát na všechny strany, ruské protiraketové systémy si pořídilo po právu a Američani naopak neprávem Turecko proradně připravili o letouny páté generace F-35.
Připomínka, že Washington uznal obsazení Golanských výšin Izraelem, ale hřímá kvůli Krymu, jen dokreslily turecké drony v rukou Kyjeva.
Čtěte také
Když jsme u dronů, konkrétně Bayraktarů 2, ty Turecko budoucím kupcům krásně ukázalo při konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Tudíž kromě Ukrajiny už nakupuje i Polsko, chystá se údajně také Lotyšsko. O Maroku a Etiopii, což znervózňuje spojence Západu Egypt, ani nemluvě.
Přidejme jasný vzkaz Turecka, že si také kromě S-400 může pořídit ruské stíhačky a skládačka je kompletní.
Turecko si dělá, co chce, znovu a zase, přesvědčené, že hru v první lize velmocí a mocností může přežít, aniž by bylo rozdrceno mezi mlýnskými kameny. Kam až turecké ambice sahají, ukazuje konflikt o lidská práva s Čínou v OSN. Peking kritizoval Turecko za činy jeho okupačních sil v Sýrii, aby si vyslechl o Ujgurech a že má radši pomlčet.
Kauza deseti vyhoštěných – nevyhoštěných diplomatů ukázala slabost Západu a pomohla prezidentu Erdoganovi ve vnitřní politice, kde kvůli všudypřítomným ekonomickým problémům na jinou než národoveckou strunu moc hrát nemůže.
Vzhledem k tomu, že prezidentské volby roku 2023 jsou za rohem, je logické, že se takový přístup bude jen stupňovat, což ke stabilitě v širším regionu kolem Turecka moc nepřispěje.
Západní stopa má ještě jeden aspekt – západní země si přejí zůstat i proto, že zbraně Turecku prodávat je výhodné, na lidská práva nehledě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
