Thomas Kulidakis: Spojené státy v případě Iránu doplácejí na jednostranné kroky
Vláda v Teheránu může slavit velký diplomatický úspěch. Gibraltarský soud se rozhodnul po skoro měsíci a půl propustit íránský tanker na základě písemné záruky, že jím převážená ropa neobohatí Sýrii navzdory sankčnímu režimu Evropské unie.
Washington se pokusil udělat vše, včetně soudního podání na poslední chvíli, aby k takové situaci nedošlo. V konfliktu s Íránem se totiž snaží získat na svou stranu spojence, kde se dá. Velká Británie, pod níž Gibraltar spadá, ale s dalšími kroky váhá. Připojit se pouze na stranu Spojených států amerických by totiž znamenalo schválit jejich jednostranný postup, kterým vztahy s Íránskou islámskou republikou vyhrotily.
Ponížená Evropa
Stalo se tak v době, kdy se v důsledku uzavření dohody o íránském jaderném programu začaly vztahy mezi Teheránem a Západem výrazně zlepšovat. Ajatolláhům se náramně hodila šance přinést svým občanům prosperitu opětovným obchodováním výměnou za přerušení jaderného programu.
Čtěte také
Ujednání z roku 2015 kromě USA podepsaly také Čína, Francie, Německo, Rusko a Velká Británie. Nejednalo se o ideální stav, nýbrž kompromis, který se bohužel nevztahoval na raketové nosiče.
Spojené státy americké ovšem svým neuváženým a jednostranným odstoupením od dohody udělaly velkou chybu a přepočítaly se. Ostatní signatáři a s nimi i celá Evropská unie chtěli dohodu udržet. Unilaterální americká akce a následný tlak Bílého domu je navíc ponižoval.
Evropské firmy si například musí vybrat, jestli obchodovat s Íránem a čelit americkým sankcím, či nikoliv. Jelikož se zatím nepodařilo ustanovit náhradní postup obchodní výměny, jak ho Evropané plánovali, obchod kupříkladu Německa s Iránem klesl na polovinu.
USA ztrácí podporu
Z hlediska diplomatického je situace o to závažnější, že případná koordinovaná akce vůči Íránu by znamenala očividné podrobení se vůli Spojených států amerických a jejich přání. Evropské státy, Francie, Německo a Řecko, se tudíž odmítly připojit k armádě USA v Hormuzském průlivu a Perském zálivu, kde Američané zvýšili svou vojenskou přítomnost.
Velká Británie svůj původní odmítavý postup mírně upravila po nástupu nového premiéra Borise Johnsona do funkce. Propuštění íránského tankeru z rukou gibraltarských úřadů, tedy de facto britských, není jen šance na propuštění tankeru britského zadržovaného Íránci. Je to hlavně výraz faktu, že svými unilaterálními kroky ztrácejí Spojené státy americké podporu dosavadních spojenců a jsou v tom samy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Matěj Schneider: Nemusíme řešit, jestli je Trump rasista. Jako sociopat se chová každopádně
Donald Trump jel do El Pasa, aby se vyfotil s pozůstalými po tragické střelbě. Na výsledné fotce z nemocnice se usmívá. Co to o něm říká? Komentuje Matěj Schneider.
-
Thomas Kulidakis: Zbídačenému Řecku EU alespoň s požáry pomáhá
Je to ironie. Řecko v době krize a drastických úsporných opatření diktovaných zvenčí zchudlo natolik, že už si nemůže dovolit udržovat ani plně vybavený hasičský sbor.
-
Thomas Kulidakis: Bludné lodě s uprchlíky a migranty ve Středozemním moři
Jaký bude osud uprchlíků na bludných lodích ve Středozemním moři? Nad tím se zamýšlí Thomas Kulidakis.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
