Thomas Kulidakis: USA mohou a měly by zachránit syrské Kurdy před Turky

Vzhledem k velikosti turecké armády je možné slova kurdského vedení o „velké válce, pokud Turecko zahájí vojenskou operaci” potřeba brát spíše jako výraz hrdosti a vzdoru než hrozbu. Kurdové sice dobře znají místní terén, větší šanci jim ale skýtají zásluhy minulosti. Kurdové se osvědčili jako bojovníci proti islamistickým radikálům, včetně takzvaného Islámského státu. Stali se spojenci západní koalice, v čele se Spojenými státy americkými.

O Kurdech bez Kurdů

Washington strávil poslední půl rok snahou zabránit Turecku ve vojenské kampani. Dvakrát se mu to nepodařilo, napotřetí prozatím uspěl. Pomohlo k tomu třídenní jednání vojenských delegací, na kterých se obě země dohodly na vytvoření společného koordinačního centra pro oblast severní Sýrie. Bohužel se jednalo o Kurdech bez Kurdů, o Sýrii bez vedení Sýrie.

Čtěte také

Turecko a Kurdové se vracejí ke konfliktu

V ní má vzniknout nárazníková zóna, eufemisticky nazvaná bezpečnostní. S jejím vznikem nesouhlasí Rusko, zabránit jí ale nemůže. Problém je také mezi Washingtonem a Ankarou ohledně rozsahu zóny. 

Shoda panuje na délce pokrývající přes čtyři sta kilometrů hranice mezi Sýrií a Tureckem. Neshody se ale týkají hloubky zóny. Podle USA má mít demilitarizovaná část pět kilometrů, na které naváže dalších devět kilometrů zbavených těžkých zbraní. Turkové chtějí alespoň dvojnásobek. Do doby vyřešení sporu se ale má plánovaný tureckých útok v povodí řeky Eufrat odložit.

Pevné nervy

Z celé situace je možné vyvodit následující závěry. Pořízením protiraketového systému S-400 si Turecko naklonilo Rusko v oblasti Idlíbu. Popudilo Washington, který ale ustoupil od dřívějších hrozeb prezidenta Donalda Trumpa. Ještě na začátku roku chtěl Turecko zničit ekonomicky, pokud zaútočí na Kurdy. Teď americká diplomacie slevila a spokojila se s kompromisem. 

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Není to dokonalé řešení. Stále nechává jeden z největších národů v oblasti Blízkého a Středního Východu bez vlastního státního celku. Na druhou stranu zabrání krveprolití, další migrační vlně a destabilizaci širokého okolí. To vše ovšem za předpokladu, že žádné ze stran neprasknou nervy. 

Spojené státy americké každopádně Kurdům minimálně záruku bezpečí dluží. Selhání v jejím poskytnutí by nejen poškodilo pověst USA ve světě, ale zavdalo příčinu k pochybám komukoliv dalšímu, zdali má Washingtonu kdekoliv pomáhat. Protože by to vypadlo jako ztělesnění přísloví, které říká, že za dobrotu přijdete na žebrotu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu