Thomas Kulidakis: Proč Řekové na rozdíl od nás slaví začátek druhé světové války
Když se Adolf Hitler v roce 1945 ohlížel zpět, vinil za svůj neúspěch a prohranou válku fašistického spojence Benita Mussoliniho.
Duce v roce 1940 napadnul slabší Řecko a neuspěl. Přivodil první porážku země Osy a podle Hitlera i jeho šéfa generálního štábu osudově zdržel minimálně o dva měsíce začátek napadení Ruska nacistickým Německem.
Čtěte také
V pohoří Epirus mezi severním Řeckem a Albánií proběhla šestiměsíční válka, ve které fašistická Itálie utrpěla porážku i přes svou početní a materiální převahu. Hitler se nejdříve pokusil situaci uklidnit nabídkou území jižní Albánie Aténám. Když to nevyšlo, vyslal do Řecka své jednotky, které zahájily trojí okupaci země Bulharskem, Německem a Itálií.
Šance přijmout Hitlerův smír zmizela i pod tlakem Spojenců, kteří nechtěli přijít o strategicky položenou zemi na rozhraní tří kontinentů. Dodnes je v tomto ohledu obzvláště cenný ostrov Kréta. Následovaly hrůzy válečné okupace. Hladomor, vyvraždění řeckých Židů, naprostý rozvrat hospodářství, stovky vypálených vesnic, desítky tisíc mrtvých.
Druhá světová válka i vzdor silnějšímu nepříteli si na Řecku vybraly krvavou daň. I přesto Řekové po celém světě slaví takzvaný „den Oxi“, neboli odmítnutí italského ultimáta tehdejším řeckým autoritářským vládcem Metaxasem. Kongres Spojených států amerických projednává zákon, podle nějž by 28. říjen, připomínající řecký odpor vůči fašismu, měl být památný den také v USA.
Sebevědomí národa
V zámoří tak navazují na slova tehdejších aktérů opačné strany, než na které stáli Hitler a jeho pohůnci. Winston Churchill prohlásil: „Pokud by nebylo odhodlání a hrdinství Řeků, nemůžeme si být jisti, jaký by byl konečný výsledek druhé světové války. Tudíž ode dneška nebudeme říkat, že Řekové bojují jako hrdinové, ale že hrdinové bojují jako Řekové.“
Čtěte také
Americký prezident Roosevelt popsal situaci takto: „Ve chvíli, kdy celý svět ztratil naději, řecký lid se odvážil zpochybnit zdánlivou neporazitelnost německého monstra. Povstal v duchu hrdosti a svobody.“ Ve světle výše zmíněného se na první pohled až nepochopitelná oslava začátku tragédie, kterou válka je, jeví jako pochopitelná. Spravedlivá válka je totiž jen válka obranná.
I letos se oslavy plné pochodů, projevů, vojenských přehlídek včetně tanků, vrtulníků a stíhaček nesly v duchu zdravého vlastenectví, které se liší od národního šovinismu. Řečeno slovy českého prezidenta Masaryka: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ V Řecku se tedy opět mluvilo o postavení se fašismu, nikoliv jednotlivým nástupnickým státům současnosti.
Řecký příklad je příspěvek také k české debatě o vzniku samostatného státu, který připadá stejně jako den Oxi na 28. říjen. Existenci vlastní státnosti tenkrát umožnila mimo jiné funkční armáda, která území uhájila vůči dnešním sousedům a spojencům. Je to také příspěvek k debatě, zdali bylo vhodné a potřebné se v roce 1938 nacistickému Německu bránit, či nikoliv.
I boj, který se zdá být na začátku beznadějný, je odkaz příštím generacím, že se jejich předkové nesklonili před dobyvatelem. V přímém protikladu k tomuto tvrzení ovšem stojí úsloví, že „hrdinů jsou plné hřbitovy“. Pro zdravé sebevědomí národa je ovšem odpor proti bezpráví více než vhodný, byť přichází za cenu velkých obětí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
