Thomas Kulidakis: Požár katedrály v Paříži coby šance pro Evropu

V zármutku z plamenů šlehajících památkou a symbolem Francie i celé Evropy a naší civilizace je ale možné nalézt i šanci. Někdy je potřeba tragédie, abychom si uvědomili, kdo jsme, odkud pocházíme a zamysleli se, kam směřujeme a kam na naší cestě dojít můžeme.

Nelpíme na kamenech, ale na poselství Notre-Dame, říká šéfredaktorka Katolického týdeníku

• Upravit
• Smazat

Chrám Matky Boží v Paříži patří k nejznámějším a nejcennějším církevním stavbám na světě. Pondělní rozsáhlý požár část katedrály zničil, díky úsilí hasičů ale nejsou škody tak velké, jaké mohly být. Celá Francie ale i tak prožívá velké trauma.

Je více než potěšující, jak rychle se kupí nabídky pomoci Francii a jejím občanům s obnovou gotické katedrály, která se začala budovat ve 12. století. Jednotlivci, lidé bohatí i chudí, státy a církevní i světské organizace, nejrůznější spolky a expertní skupiny se předhánějí v úsilí, kdo projeví větší snahu přispět k nápravě následků řádění ohnivého živlu.

Na chvíli se zdá, že jsou zapomenuty tradiční rozmíšky, které Evropou hýbaly v minulosti a otřásají jí i nyní. Tváří v tvář hrůze jako by v propadlišti dějin zmizely spory, který stát je silnější, který dokáže získat výhodu oproti jinému, kdo pochází z jaké země. Nezbývá než si přát, aby taková soudržnost vydržela a panovala i jindy, než když dojde k ohrožení dědictví naší civilizace.

Katedrála v Paříži je totiž také svědek evropských dějin. Stala se pokračovatelkou slavných staveb antiky, které budovali starověcí Řekové a Římané. Je také připomínkou, že i v dobách nejtěžších panuje naděje zanechat něco trvalého. Chrám Matky Boží se začal stavět v roce 1163, tedy v době hlubokého tmářství, kdy bylo leccos zapomenuto z moudrosti a odkazu antiky.

Překonání malicherných rozdílů

Adam Černý: Požár Notre-Dame v Paříži, Francie a politika

• Upravit
• Smazat

Otřes, který zažila Francie a s ní i celý svět při pohledu na hořící katedrálu Notre-Dame v Paříži byl v prvé řadě spojen s pomyšlením na možnou zkázu památky prvořadého významu.

Přesto se našim předkům podařilo znovu objevit zapomenuté a postupně jsme se dostali až k osvícenství. I díky němu můžeme dnes ocenit, že památku vlastněnou státem chtějí zachraňovat křesťané i ateisté. Zároveň je potřeba také vzpomenout předky, kteří při budování katedrály pro obdiv příštích generací pracovali v krutých podmínkách. Na nebe jistě stoupali rukama.

V tomto světle je potřeba ocenit další výdobytek naší civilizace, jako je osmihodinová pracovní doba, záchranná síť sociálního státu a především svoboda vyznání, projevu a shromažďování. I to patří neoddělitelně k naší civilizaci a je potřeba tyto výdobytky chránit. Katedrála Notre-Dame byla také svědky neduhů, které byly Evropě vlastní v minulosti. Neboli neustálých válek, při kterých tradičně nejvíce trpěli nevinní.

Martin Horálek: Kříž v Notre-Dame

• Upravit
• Smazat

Největší křesťanské svátky v roce ještě ani pořádně nezačaly, a přesto je už nyní zřejmé, čím budou právě ty letošní tak charakteristické.

Teď žije většina kontinentu v nebývale dlouhém období míru. Tradičně se hašteřící státy své rozpory řeší pomocí práva a v rámci pravidel Evropské unie. Šance na sjednocení by neměla být obzvláště před nadcházejícími evropskými volbami brána na lehkou váhu. V Evropě se totiž tak dlouho válčilo, až posledními dvěma světovými válkami ztratila své vůdčí postavení ve světě, které s chutí zabraly Spojené státy americké a Sovětský svaz.

Pokud bychom jako Evropané dokázali držet při sobě i jindy, než když dojde k tragédii, mohli bychom mít opět hlavní slovo ve světě. Překonáním malicherných rozdílů bychom mohli vybudovat naši civilizaci k další slávě tak, že by jako chrám Matky Boží překonala věky. Ve vztahu k větším mocnostem jako je Čína, Rusko, nebo USA je totiž nebezpečné být bohatý a nejednotný.

Když jsme u toho Ruska, je milé, že i z Moskvy zazněla slova účasti a návrh pomoci. O to milejší, že z druhé strany Atlantského oceánu zazněly ještě před nabídkou pomoci nejapné rady hasit gotickou katedrálu pomocí shazování vody z letadel, což by ji poničilo.

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Abychom si rozuměli. To, co píši a říkám neznamená, že na Východě je to lepší než na Západě nebo naopak. Na mysli mám, že pokud sjednocení ve snaze vyrovnat se s požárem Notre-Dame Evropě vydrží, můžeme si vybírat my, s kým a kdy dle aktuální výhodnosti budeme spolupracovat jako sebevědomý a suverénní kontinent.