Thomas Kulidakis: Poučení ze smrtících požárů v Řecku

30. červenec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Thomas Kulidakis
0:00
/
0:00

Požáry v Řecku se hasičům podařilo dostat pod kontrolu. Vládní mašinerie s pomocí zahraničních záchranářů i expertů se teď zabývá prohledáváním spáleniště i moře, kde by se mohly nacházet další oběti. Nastává také čas zhodnotit, jaká opatření fungovala více, jaká méně a především, jak v budoucnu podobné tragédii s více než devadesáti mrtvými zabránit. V Řecku i za jeho hranicemi.

V první řadě je třeba říci, že čtyřicetistupňové teploty a vítr dosahující sto až sto dvaceti kilometrů v hodině jsou důkazem síly přírody. Plamenný živel se šířil tak rychle, že během hodiny a půl jeho řádění bylo opravdu těžké efektivně zasáhnout. 

Mrtvých a zraněných ale mohlo být mnohem méně, kdyby v hustě obydlených oblastech nedošlo k neorganizované a nelegální výstavbě. 

Vlny nebo život

Jen v samotném městě Mati, kde bylo nejvíce mrtvých, se jasně prokázaly zhoubné následky načerno nebo jinak pokoutně postavených staveb. V zóně sto metrů od moře žádné být nemají a přesto jsou. Samozřejmě domy čnící nad mořem působí radost jejich obyvatelům, i turistickým návštěvníkům. Výhled je úžasný a do chladivých vln kousek. 

Řecká vláda kvůli požárům vyhlásila státní smutek, podle komentátorů je ale pasivní

02618566.jpeg

Nejméně desítky mrtvých a stovky zraněných má na svědomí rozsáhlý požár ve středním Řecku. Vedra a dlouhodobé sucho přispěly k nevídanému řádění živlu. Premiér Alexis Tsipras vyhlásil třídenní státní smutek, v zemi platí stav ohrožení a úřady požádaly o mezinárodní pomoc. Komentátoři však považují za částečného viníka tragédie stát a úřady.

Jenže v krizové situaci lidé snažící se v moři zachránit narazili na limity známé nejen z Řecka, ale třeba také z Chorvatska a jiných letních destinací. 

Úzké vstupy do moře, mnohdy jen na začátku a konci obytné zóny, úzké uličky a úniková cesta veskrze žádná. Doprava tak komplikovaná, že se projet téměř nedá i v průběhu běžného dne, natož při krizové situaci. 

Je tedy zřejmé, že je lepší jít na pláž delší cestu a na mořskou scenérii se dívat zdálky, než si zahradit veškeré únikové cesty. Úkolem všech vlád a místních úřadů tedy má být najít odvahu a stavby v místech, kde nemají být, zbourat. 

Měnící se příroda

Svou roli sehrála také politika extrémního šetření. Situace, kdy hasičům a záchranářům klesnou platy na polovinu, musí si sami kupovat materiál a ještě jich je málo, přispívá k pokoušení osudu. 

I to se v Řecku prokázalo. Účinný evakuační plán je jistě potřebný, ale pokud postupuje oheň tak rychle, jako tomu bylo na východním předměstí Atén, výsledky jsou limitované. Evakuovat desítky tisíc lidí s ohněm, žárem a kouřem v zádech je v podstatě nemožné. 

Veškeré žabomyší války o ideovou čistotu jdou stranou ve chvíli, kdy se mění samotná příroda kolem nás.
Thomas Kulidakis

V neposlední řadě je potřeba vážně začít debatovat o způsobu, jak jsme připravení na probíhající změnu klimatu naší planety. Její popírači mohou stěží tvrdit, že extrémní výkyvy teploty posledních let nejsou znamením proměny poměrů našeho životního prostředí. 

Je v podstatě jedno, jestli za to může člověk nebo je to přirozený proces. Musíme se zkrátka vyrovnat s novými fakty. A to nejen v přímořských oblastech, ale také u nás, v tropech a suchu České republiky. Veškeré žabomyší války o ideovou čistotu jdou stranou ve chvíli, kdy se mění samotná příroda kolem nás. 

Spustit audio

Související