Thomas Kulidakis: Poučení z dalšího „Dne D“ pro brexit
Britská premiérka použila před klíčovým hlasováním o brexitové dohodě nejtvrdší zbraň. Všem odpůrcům ujednání pohrozila, že když nepodpoří verzi odchodu z Evropské unie á la Mayová, nemusí být také brexit žádný, čímž by prý poslanci zradili demokratickou vůli lidu zhmotněnou referendem. Theresa Mayová tak dosáhla vrcholu argumentačních faulů a poskytla cenné poučení pro zbytek Unie i celý svět.
Jan Bednář: Británie den před hlasováním
Pouhý jeden den před osudovým hlasováním v Dolní sněmovně britského parlamentu nejsou perspektivy premiérky Mayové nijak oslnivé.
Proces odchodu z Evropské unie byl totiž zahájen na základě všelidového hlasování, kterému předcházela nechutná kampaň mířená proti občanům východoevropských zemí, obohacená o řadu polopravd a lží. Největší z nich se netýkala peněz, které měly místo unijního rozpočtu obohatit britské zdravotnictví. Týkala se klamné iluze, že Velká Británie je natolik významná, že z Unie může odejít na základě vlastních podmínek, které se jí hodí.
Myslet na budoucnost
Teď už víme, že mocnost rozkročená přes světové kontinenty je opravdu pouhá efemérní iluze. Poučení první tedy zní, že voliči by měli myslet méně na minulost a více na budoucnost. Měli by si také ověřovat tvrzení různých kampaní a věřit více expertům než křiklounům. Referendum se navíc nejeví jako vhodný postup pro rozhodování zásadních zahraničně politických otázek celostátního významu.
Jan Fingerland: Theresa Mayová jako tragická hrdinka
Theresa Mayová varovala poslance, že nebudou-li hlasovat pro její dohodu s EU, hlasují pro zrušení brexitu. Stejně tak mohla dodat, že hlasují o její politické budoucnosti.
Švýcarská tradice pramení z dlouhodobého historického vývoje, který neproběhl v jiné zemi. Švýcarsko je také dostatečně malé. S praxí referend má ale i tak mnoho problémů. Své o tom dokáží hodiny vykládat švýcarští diplomaté a politici, když hovoří mimo záznam. Když už ale tedy britská premiérka trvá na užitečnosti referenda a jeho vrcholné demokratičnosti, ať nechá znovu hlasovat, pokud je parlament zablokovaný.
Co se týká samotné premiérky Mayové, mohla by se někomu jevit jako hrdinka antické tragédie drcená okolnostmi, z nichž není cesty ven. Jako žena, která se hrdinně snaží vyjednat pro svou zemi nejlepší možnou dohodu, rozvést ji na základě referenda s mnohem větším a po všech stránkách mocnějším kontinentem. Opak je ale pravdou.
Theresa Mayová původně hlasovala pro setrvání v Unii. Kromě jejích ambicí ji nic nenutilo pokusit se narýsovat brexitovou kvadraturu kruhu. Je tedy spíše postavou frašky. Druhé poučení tedy zní, že pokud politik chce překročit svůj stín a být státníkem, má dělat to, čemu věří, místo aby v touze po moci napnul plachty vstříc poryvům větru proměnlivého veřejného mínění.
Raději opravovat než bořit
Třetí poučení z brexitu zní, že starý kontinent je ještě stále možné zachránit. Když dokáže jednotně postupovat i v jiných otázkách než v těch kolem brexitu, svět mu může zase ležet u nohou. Místo diváka změn se tedy Unie může stát jejich režisérem. To je pravá podstata evropského sjednocení. Udržení míru v Evropě a přežití našeho světadílu ve světě, kde je každý každému vlkem. Dobře se to ukázalo v případě takzvané irské pojistky.
Má zamezit návratu pevné hranice na irský ostrov, protože by to ohrozilo tamní mír. Nemůže být časově omezená, protože by mohla přestat platit ještě před dohodnutím budoucích vztahů, což by právě mohlo vést k opětovnému rozpoutání konfliktu, který byl zahlazený členstvím v Unii.
Poslední poučení tedy zní, že i přes veškerý balast bychom měli společnou stavbu jménem Evropské unie raději opravovat, kde je potřeba, než bourat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
