Thomas Kulidakis: Evropská cena pro vítěze souboje Moskvy a Washingtonu
Od konce studené války jsme se my Evropané mohli v zásadě spolehnout na jednu základní jistotu.
Kdykoliv se setkal americký prezident se svým ruským protějškem, bylo zřejmé, že se zasadí také o zájmy celého euroatlantického společenství. Od doby, kdy Donald Trump myslí především na Ameriku první, už na soulad zájmů obou stran Atlantiku spoléhat nejde.
Jefim Fištejn: Rusko nemůže držet krok se Západem
Od setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem v podstatě nikdo nic neočekával. I přesto jsou sdělovací prostředky blízké Demokratické straně zklamány.
Pokud o tom někdo pochyboval, události posledního týdne ho musely zbavit iluzí. Donald Trump nejdříve jednal s členskými zeměmi Severoatlantické aliance jako imperátor s vazalskými státy.
Nejdříve všechny napadnul. Následně znejistil své spojenecké závazky, když vznesl nesmyslný požadavek na čtyřprocentní výdaje hrubého domácího produktu na obranu. A navrch přidal pokárání Německa, že si dovoluje odebírat nerostné suroviny z Ruska.
Především zemní plyn, který je levnější než americký, břidlicový. Přitom je čistě záležitostí Evropanů, odkud a proč odebírají své zdroje. Nakonec ale obrátil, vyznal lásku německé kancléřce Merkelové a spěchal do Velké Británie.
Tam se mu podařilo nejdříve podkopat pozici britské premiérky Mayové, za pár hodin otočit a vše dohnat nepříliš vybraným chováním k britské královně. Vrcholem všeho ale bylo jeho poslední prohlášení, že Evropská unie je nepřítelem Spojených států v oblasti obchodu.
Nejlépe si Evropa pomůže sama
Jaksi pominul, že díky tomu obchodu mohou Američané vesele zbrojit. Nebo že Evropané se věrně nechali zatáhnout do Afghánistánu a Iráku. Tedy dvou válek s tragickým koncem, který destabilizoval celý region a spustil migrační vlnu.
Uzavřenost americko-ruského summitu vzbudila podezření z možné zrady Donalda Trumpa
Podmínky schůzky Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem v Helsinkách, které si stanovil Bílý dům, jdou proti všem základním pravidlům summitů – koná se bez přítomnosti poradců, jen oni dva a dva tlumočníci, a žádný zapisovatel jednání.
Touha amerického prezidenta vylepšit ekonomickou situaci jeho země pomocí evropských investic do amerických zbraní byla viditelná. Ještě více je zřejmá jeho už tolikrát v minulosti slovy i činy podpořená snaha Evropskou unii rozdělit.
Z pohledu šéfa Bílého domu je to politika z krátkodobého hlediska pochopitelná. S jednotlivými evropskými státy může zacházet mnohem hůře, než s jednotným unijním blokem. Jenže z hlediska dlouhodobého by se rozpad unie rovnal obnovení bývalých pořádků na starém kontinentě, které skončily dvěma světovými válkami. Z čehož by v konečném důsledku netěžili ani Američané.
Bezpečnost Evropy by měla záležet na nás, ne na Donaldu Trumpovi, věří Tomáš Pojar
Finské Helsinky dnes hostí ruského a amerického prezidenta. Evropští politici sledují toto setkání s obavami, protože se Donald Trump nechal nedávno slyšet, že jestli Evropa nezačne přispívat do společné pokladny NATO, tak jak se zavázala, začnou si USA dělat věci po svém. Může sbližování Moskvy a Washingtonu narušit soudržnost Severoatlantické aliance a ohrozit evropskou bezpečnost?
V přímém kontrastu je přístup Vladimira Putina, který kudy chodí, tam rozhlašuje, že Rusku záleží na prosperující Evropské unii. Není se co divit. Tak bohatého a stabilního odběratele a obchodní partnera aby jeden pohledal. Stabilní a prosperující ale rozhodně v pojetí Ruska neznamená jednotná a silná z hlediska vojenského. Dění na Ukrajině jasně ukázalo, že z pohledu Moskvy existují evropské části, které si vzít nenechá. Jisté ovšem je, že vítězem geopolitického zápolení obou velmocí se spíše může stát ten, kdo získá přízeň Evropy, než naopak.
To jde dobře vidět na Balkáně, kde se Rusko snaží udržet svůj vliv a moc. Zatímco vstup zemí západního Balkánu do Evropské unie mu nevadí, na vstup do NATO reaguje jako býk na rudý hadr. I proto se snaží podkopat dohodu mezi Republikou Makedonií a Řeckem, aby se vláda ve Skopje stále dívala na jednací sály severoatlantické aliance pouze zdálky.
Ovšem tradiční ruské silové řešení má přesně opačný výsledek. Jedna země za druhou do NATO vstupuje, protože si slibuje ochranu před svými sousedy. Což s sebou nese povinnosti, vyjádřené například plánem vyslat černohorské vojáky do mise NATO v Lotyšsku. Snaha negativně ovlivnit dohodu Atén a Skopje skončila vykázáním dvou ruských diplomatů z Řecka.
Pro Evropany při troše štěstí ze setkání prezidentů Ruska a Spojených států ve Finsku vzejde poodhalení jejich plánů. Ale kdo ví, Putin i Trump jsou natolik nespolehliví, že se na trvání jejich předsevzetí nedá pevně a jasně spoléhat. Platí tedy teze Donalda Tuska, že nejlépe si Evropa pomůže jen sama.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
