Thomas Kulidakis: EU by měla uvalit sankce na Saúdskou Arábii
Při zvažování, jestli vůči Saúdské Arábii uplatnit zbrojní embargo, je třeba mít na paměti několik úhlů pohledu. Morální, geopolitický, ekonomický.
Všechny je potřeba také zhodnotit z hlediska dopadu na veřejné mínění. Z hlediska morálního je rozhodnutí poměrně jednoduché. Pokud by byl dodávaný vojenský materiál využívaný pouze k obraně Saúdské Arábie, nebylo by třeba vůbec nic zvažovat.
Daniel Veselý: Překreslí kauza zavražděného saúdského novináře mocenskou mapu Blízkého východu?
Vražda saúdského novináře Džamála Chášákdžího, v níž má podle dostupných informací prsty saúdský korunní princ Mohamed bin Salmán, vráží klín mezi dekády trvající spojenectví Rijádu a Washingtonu.
Saúdská Arábie se ale netají svými mocenskými ambicemi v oblasti Blízkého a Středního východu. Moderní a kvalitní zbraně jí slouží ke zvyšování moci v regionu. Se zákazem vývozu by měli souhlasit všichni, kteří k agresivním zemím hodlají přistupovat podle principu padni komu padni.
Saúdská Arábie totiž v posledních letech nemá na svědomí jen mrtvé v Jemenu. Když Rijád navštívil libanonský demokraticky zvolený premiér, přinutila ho k rezignaci. Nedávno utlačovala jednostranným embargem Katar kvůli televizní stanici Al-Jazeera.
Vražda exilového novináře na saúdském konzulátu v Turecku je poslední kapka do poháru trpělivosti s autoritářskými agresory. Pokud tedy někdo schvaluje sankce třeba vůči Iránu kvůli údajně expanzivní politice, neměl by mít problém souhlasit se sankcemi proti Saúdské Arábii.
Zločin je zločin
Zde přichází na řadu argument ekonomický, Není žádné tajemství, že jedny z nejvýnosnějších obchodů jsou ty se zbraněmi. Prodávající vydělá pěkné peníze, uvolní si sklady, kupující zvýší svou moc.
Jan Fingerland: Arabští disidenti milují Turecko
Kdyby se saúdským úřadům podařilo vraždu Džamála Chášakdžího v Istanbulu ututlat, snadno by mohli pokračovat. Turecko je totiž arabských disidentů plné.
Je pravda, že unijní státy, včetně České republiky, na obchodu se saúdskou monarchií dobře vydělávají. V našem případě jsme jen vloni vyvezli přibližně za tři čtvrtě miliardy korun. Peníze takto utržené jsou ale krvavé, slušný člověk by nad nimi tedy měl ohrnout nos. Špinavé peníze skutečně existují.
Pokud by se Saúdská Arábie rozhodla nahradit dodávky z Evropské unie zbožím čínským a ruským, přišli bychom sice o nějaký ten zisk, ale zachovali bychom si tvář. V takovém případě by ovšem došlo k překreslení geopolitické mapy, neboť Rijád byl doposud hlavní oporou Spojených států v celé oblasti. Vzpomeňme jen, jak Donald Trump ještě nedávno s šejky tančil tradiční šavlový tanec. Západ se samozřejmě může nadále opírat o Izrael, případně Egypt. Problém se spíše týká osudu euroatlantické vazby.
Jan Fingerland: Chášakdží uškodí Saúdům nejvíc až po smrti
Zmizení kritika saúdského režimu Chášakdžího je zdánlivě záležitostí jednoho člověka, nebo nanejvýš jednoho státu. To je ovšem omyl.
Jestliže Evropská unie embargo na Saúdskou Arábii uvalí a Washington ne, vzájemné vztahy budou zase o něco slabší. Na druhou stranu se ale může jednat o dobrou záminku, jak si zase jednou procvičit společnou unijní zahraniční politiku. Pokud se dokáží členské státy dostatečně rychle dohodnout a budou následovat německý příklad, učiní další krok k posílení vlastního významu na mezinárodní scéně. Tak, jako v případě rozhodnutí zachovat jadernou dohodu s Íránem i proti vůli amerického jestřába.
Pro mě, Evropana, je volba jasná. Chci, aby celá Evropská unie sankce přijala, protože chci být součástí půlmiliardového bloku, který ostatní berou vážně. Navíc mi přijde zvrhlé, aby byl na jakémkoliv konzulátě zavražděný jakýkoliv občan, když si jde pro dokumenty kvůli plánované svatbě.
Je mi jedno, jestli je to novinář, inženýr nebo zedník. Je mi také jedno, jestli se zločin stal na zastoupení našeho spojence nebo nepřítele. Zločin je zločin a má být potrestán. Dávám přednost morálce, byť by ekonomicky nebyla výhodná. Pokud se tak unijní státy nerozhodnou, nevím, jak si vážit našich vládců, když neměří stejným metrem různým zemím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
