Thomas Kulidakis: Emoce ve sporu FYROM versus Makedonie

5. únor 2018

V lidských dějinách se často stává, že se otevře okno příležitosti k vyřešení letitých sporů mezi státy a národy. Jedním z nich je také souběh období vládního angažmá příznivců umírněných postojů k otázce jména severního souseda Řecka. Země, která vznikla po rozpadu Jugoslávie a do Organizace spojených národů byla přijata pod oficiálním jménem Bývalá jugoslávská republika Makedonie.

Vládní odpovědnosti ve Skopje se totiž ujal sociálně demokratický premiér Zoran Zaev. Jeho koaliční vláda prozatím ukončila desetiletí trvající vládu o nacionalistické myšlenky se opírající premiéra Nikoly Gruevskiho. Jeho domovská stran VMRO-DPMNE , neboli Vnitřní makedonská revoluční organizace – Demokratická strana makedonské národní jednoty ovlivňovala život v zemi od získání samostatnosti.

Samotné Gruevskiho nacionalistické působení vyvrcholilo v roce 2006 aktivním prosazováním myšlenky „antikvizacije“, což bychom do češtiny mohli přeložit třeba jako „zantičtění“. Tato idea navazovala na nacionalistický koncept takzvané „jednotné Makedonie“, jehož zárodky je možné nalézt v 19. století, následně ji do velké míry podporoval bývalý vládce Jugoslávie Tito a na počátku 90. let se jej chopili tvůrci novodobého FYROMU.

Odkaz na předky

„Antikvizacija“ spočívala ve snaze dokázat přímou souvislosti Makedonců se starověkými předky aktivním přejmenováním veřejných prostor včetně náměstí po Alexandru Velikém a stala se předmětem kritiky nejen historiků, ale také mnoha domácích i zahraničních politiků. Součástí idey „jednotné Makedonie“ pak byly také aspirace na odtržení částí okolních států, tedy Bulharska, Srbska, Albánie, Řecka a současného Kosova. Území se měla spojit se Skopje a hlavním městem nového státu měla být řecká Soluň.

Samotná idea nebyla po libosti ani slovanským obyvatelům Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, kteří cítili zpochybnění svých práv i národnosti. Podobně albánská menšina, tedy třetina obyvatel dvoumilionového státu, cítila potenciální útlak. V případě Řecka došlo k zásadnímu nesouhlasu s budováním takzvaného „Muže na koni“.

Tato včetně podstavce na dvacet metrů vysoká socha připomíná Alexandra Velikého a spolu s podobně vysokým obloukem se nahází ve Skopje, které nebylo součástí starověkého makedonského království Filipa II. Společně s používáním virginského slunce a iredentistickou ústavou došlo ke zrození sporu o historické dědictví s tím, že je nezpochybnitelné, že když první Slované přišli do oblasti Balkánu, Alexandr i jeho otec byli už skoro tisíc let mrtví.

Thomas Kulidakis

Volba mezi odvahou a ústupem

FYROM se také musel vyrovnat s ostatními státy, protože bulharští nacionalisté zpochybňovali národní příslušnost i jazyk Slovanů v novém státě, Srbové pak jeho náboženskou samostatnost a konečně Albánie aspirovala na možnou část území zahalenou v ochranu své menšiny. V celém sporu hraje velkou roli koncept různých balkánských nacionalismů, které byly většinou koncipované jako expanzivní ideové hnutí.

Současná vláda ve Skopje i vláda strany SYRIZA v Aténách stojí tedy před volbou mezi státnickou odvahou udělat dobrou věc a uklidnit starý spor a ústupem před nacionalistickými vášněmi. Doufejme, že se kompromisu podaří dosáhnout, včetně jasně deklarovaných hranic předmětných zemí, aby bylo možné opět jednou vyprávět pozitivní příběh mezistátního smíření.

autor: thk
Spustit audio