Těžká hodina ODS

3. listopad 2008

Občanská demokratická strana je v potížích, které jsou tak velké, že si je zřejmě nikdo z jejích členů neuměl předem představit. Stačí jednoduchý popis situace, aby bylo každému hned všechno jasné. Porážka ve volbách stála místo celkem dvanáct hejtmanů, kteří jsou bez práce. Stranické vedení tak má proti sobě široké spektrum kritiků a jediným štěstím je fakt, že hejtmani jsou dosud omráčeni porážkou.

0:00
/
0:00

Otázka tak zní, co budou dělat, až se vzpamatují.

Poražený předseda Mirek Topolánek slibuje po volbách sebereflexi, zatím se však k ničemu nemá. Nepochybně kolegy ze stranického vedení přesvědčil, že ho nemohou nahradit v čele vlády. Kabinet má totiž k dispozici nejvýš 100 poslanců, počítaje v to i tři sociálnědemokratické přeběhlíky. Je to dost na obranu, pokud opozice opět vyvolá hlasování o nedůvěře. Je to však málo, pokud by se měla stejná vláda rekonstruovat s jiným premiérem. A není to dostatečný počet ani na prosazení jakéhokoli důležitého zákona či jiné významné normy, jak se naposled ukázalo při projednávání smlouvy o radaru.

Přesto Topolánek trvá na tom, že si udrží i funkci stranického předsedy. Nakonec se to dá představit, protože ve straně dosud nemá silného soupeře. Počítalo se s pražským primátorem Pavlem Bémem, ten se však ke kandidatuře přihlásil až za několik dní po porážce. Není vůbec jasné, jestli má ve straně dost spojenců.

Topolánek i Bém se teď rozjedou po republice a budou shánět nominace jednotlivých okresů i krajů. Zároveň se objevují další jména případných kandidátů, od Jana Zahradila přes Oldřicha Vojíře a Jaroslava Kuberu až k Miroslavě Němcové. Nikdo jim ovšem nedává velké šance.

Jednou větou, ve straně se od krajské a senátní porážky nepohnulo vůbec nic. Její lídři balancují nad propastí a tak raději nedělají žádné prudké pohyby, aby náhodou nespadli dolů. Krize ohrožuje stranu i koaliční vládu do té míry, že není možné útočit na Topolánka, protože je krizovým manažerem a vyměnit půjde, až se situace uklidní.

Není přitom důvod očekávat, že se strana do prosincového kongresu dočká klidu. Po radaru bude muset vláda i koalice řešit zdravotnickou reformu. To ji čeká příští týden. Pak bude následovat Lisabonská smlouva, kdy by měl Ústavní soud rozhodnout, jestli smlouva odpovídá zdejšímu ústavnímu pořádku. Jak bude na verdikt reagovat do značné míry euroskeptická ODS, je ve hvězdách.

V druhé polovině listopadu čeká koalici debata o rozpočtu. Ten je pozoruhodný tím, že nepopisuje reálnou ekonomiku a tím ani nepočítá s reálnými příjmy. Řadě poslanců může být proti mysli hlasovat pro pouhou maketu rozpočtu, když se o skutečných příjmech a výdajích bude rozhodovat úplně jinde.

V mezinárodní oblasti roste tlak na Českou republiku, která zatím nedokázala vysvětlit, jak vlastně bude v příštím roce řídit Evropskou unii. Topolánek tak může v klidu sázet na to, že krize vydrží hned ve třech úrovních. V Evropské unii budou přibývat pochybnosti a spory o tom, jestli je možné Čechům svěřit předsednictví. Odvolání premiéra tak zvýší nebezpečí mimořádné mezinárodní ostudy.

Také na úrovni domácí politiky by bylo nezodpovědné premiéra shazovat, když není jasná náhrada. Být bez vlády v dobách hrozící finanční krize a nadcházející ekonomické recese by bylo nezodpovědné. V samotné straně roste napětí, straníci se vyčerpávají v osobních sporech a nikdo nenavrhuje programovou alternativu do příštích měsíců. Nebude nakonec lepší nechat předsedou Topolánka, který přece jen má nějaké plány a nějaký, byť jen minimální program přece jen prosadí. Třeba bude stačit, když se dohodneme na jeho výměně za rok, těsně před volbami do sněmovny, až bude přece jen klidněji.

ODS se zkrátka chová jako člověk, kterého bolí zuby. Řešení, tedy návštěvu lékaře odsouvá pokud je to možné, pokud je bolest byť jen trochu snesitelná.

V této chvíli nejde předpovědět, jestli strategie vyjde a zuby přestanou občanské demokraty bolet samy od sebe. V každém případě je za měsíc kongres a jak se bude blížit, napětí poroste. Pokud bude Topolánek pěstovat všechny své krize, tak se do té doby udrží v křesle, ale zároveň tím bude dál zvyšovat neklid ve straně. Nervozita může dosáhnout takové míry, že se na kongresu bude ventilovat obrovským výbuchem emocí a - například - výměnou celého stranického vedení.

Možná má premiér a předseda ODS v rukávu argument, kterým nakonec všechny ve straně uklidní. Zatím však o něm není nic známo. Pokud nenajde nový důvod, kterým by sjezdové delegáty přesvědčil, pak nemá mnoho šancí, že přežije.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Holub
Spustit audio