Tetování (7.díl): Indiáni nejen malovaní
Z dobrodružné literatury víme, že se Indiáni malovali. Ale oni si též zanášeli pigment pod kůži. Zájem o tetování nebýval valný. A. T. Sinclair, jenž v roce 1909 vydal souhrnný článek, si stěžoval: "Jednou z těžkostí je, že podrobnosti i zmínky často chybí, ač praxe musela býti běžnou."
Bohatší doklady máme od Algonkinů, z kanadského SZ pobřeží; naopak málo se krášlili lidé z prérií. Upsarokové si vypichovali obrazce na hruď dikobrazími ostny, známé jsou drastické Tance Slunce u Čejenů či Mandanů, při nichž byly vyřezávány jizvy. A Arapaho v překladu značí "lidé s tetovanou hrudí". Zmínky pocházejí už ze 17. století od cestovatelů a misionářů. Gabriel Sagard-Theodat psal o Hurónech: "Co ale považuji za nejnápadnější vrtoch, jest jejich zvyklost, aby byli považováni za statečné a vzbuzovali strach, tak berou kůstky ostré jak břitva, jimiž si rozrývají svá těla. Určitě cítí bolest, ale zůstávají nehybní, zatímco jejich druhové vypouštějí z ran potoky krve. Následně si do nich vtírají čerň."
U Irokézů symbolizovala tatuáž postavení - mohavský náčelník Sa Ga Yeath Qua Pieth Tow roku 1710 putoval do Anglie a byl tam portrétován. "Činí obrazce zvířeny neb monster, například orla, hada, draka, a dalších figur, které se jim zlíbí, a ty ryjí na tváře, krky, hrudě. Operace je nebezpečná. Mnoho jich skonalo," psal v dopise jezuita F. J. Bressani. U Delavarů měl hrdina popsáno tělo nejen jizvami, ale i modrými upomínkami na prošlé bitvy. Významy byly i jiné: Odžibvejové tak léčili bolení zubů, čipevajské tečky "hojily" revma, Siouxové ukazovali kérky při cestě do věčných lovišť. Běžné byly tetováže na jihovýchodě USA. V půli 18. století žil pár měsíců mezi Osagy důstojník J. B. Bossu, jemuž byl na stehno vytetován jelen: "Velmi to bolelo, ale nikdy byste nevěřili, jak blízcí mi pak ti lidé byli."
Výjimečné postavení má v areálu Severní Ameriky tzv. kultura SZ pobřeží, k níž patří umělecky založení Haidové, Tlinkitové nebo Kwakiutlové. Detaily uchoval J. G. Swan, jenž o tamním ki-da píše: "Tetování Haidů tvoří heraldické vzory a totemy. Obrazce jsou umístěny na mužských zádech mezi rameny přímo pod krkem, na prsou, na čelních stranách obou stehen a na nohách pod koleny. Ženy mají tetována prsa, obě ramena a předloktí, ruce i obě nohy ke kotníkům. Každý symbol má svůj smysl." Vyhlášení mistři měli jakési skicáře. Obrázek se předkreslil a pak pomocí několika svázaných jehel vypichoval. Dokonce červeně. Užívalo se i "lokální anestezie" z léčivých bylin.
PhDr. Mgr. Martin Rychlík (*1977) věnoval tetování rigorózní práci na Ústavu etnologie FF UK (2004), z níž vzešla i kniha Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla (NLN). Studium teorie a dějin kultury na FF UK ukončil diplomovou prací o elektronické industriální hudbě (2006). V doktorandském studiu se věnuje antropologii umění a návratu archaismu. Studia VŠCHT a PřF UK (zeměpis-dějepis) nedokončil. V letech 2000-06 byl redaktorem ČTK, od prosince 2006 je editorem ekonomického týdeníku EURO. Přispívá do Lidových novin, ArtMagazínu, Tetování a Českého lidu; spolupracoval s Českou televizí. V Boskovicích uspořádal výstavu o tetování, pro NLN v současnosti připravuje knihu o dějinách účesu. Je rozvedený, má čtyřletou dceru.
Seriál o tetování a skarifikaci vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
1. díl seriálu o tetování:
Začíná seriál o tetování (1. díl)
2. díl seriálu o tetování:
Funkce a symbolika (2. díl)
3. díl seriálu o tetování:
Mumifikovaná modř (3. díl)
4. díl seriálu o tetování:
Poslední ráj na zemi - Polynésie (4. díl)
5. díl seriálu o tetování:
Moko jako podpis - Maorové (5. díl)
6. díl seriálu o tetování:
Barevná nádhera i kníry japonských žen (6.díl)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
