Termín písničkář nemám rád, stejně jako básník s kytarou, přiznává ředitel nakladatelství Houdek
„Jiřího Suchého jsem poslouchal už v prenatálním stavu, protože když mne máma čekala, tak celé dny přehrávala jeho desky a poslouchala jeho písničky v rádiu. Tak mi vlastně způsobila ,infekci‘ Semaforem,“ popisuje ředitel nakladatelství Galén Lubomír Houdek s nadsázkou.
Vedle zdravotnické literatury vydává také nahrávky klasiků českého folku a písničkářství. „Prvního skutečného písničkáře jsem ale viděl až někdy kolem roku 1975 – a byl to Vladimír Merta.“
Čtěte také
Sám nemá rád termín písničkáři, stejně jako třeba básník s kytarou. „Ale máme tady tu tradici už někdy od 20. až 30. let, kdy autoři zpívali své písně – ať už to byla Červená sedma nebo později Voskovec a Werich,“ dodává nakladatel.
„Asi první, kdo tady ukázal, jak se to má dělat, byl Karel Kryl. Ve stejné době už hráli třeba Bob Fridl, Zdena Lorencová a další – a nikdy by nás nenapadlo je tak úplně nazvat jako písničkáře. Vlasta Třešňák to slovo doslova nenávidí. Vláďa Merta má k tomu antitermín ,prosong‘, protože nechce být spojován s protestsongem.“
Víc si ale poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
