Tereziánský zákoník otevřel cestu k moderní justici, od mučení ale definitivně neupustil

K reformě habsburské justice mohl přispět i případ, který se odehrál v jihočeské Jistebnici. Místní, jakýsi Jan Polák, byl tehdy odsouzen k trestu smrti za čarodějnictví. Když se panovnice o incidentu dozvěděla, byla údajně zděšena tím, že ještě někdo vůbec v čarodějnictví věří, a Poláka omilostnila.

Nově také nařídila, že pro příště bude jakýkoli případ čarodějnictví rozhodovat sama. Od té doby už na území monarchie za čarodějnictví nikdo oficiálně odsouzen nebyl. 

Logo|foto:Český rozhlas

Práce na novém zákoníku trvala více než deset let a pod názvem Constitutio criminalis Theresiana byl vyhlášen ve Vídni v roce 1768. V únoru 1769 pak vyšel i v českém překladu.

Zákoník sjednocoval právo v zemích českých i německo-rakouských. A i když byl bezpochyby krokem vpřed, na svou dobu byl přeci jen už trochu zastaralý. Pořád ještě v něm figuroval trest smrti a mučení. Některé druhy trýznění dokonce velmi podrobně popisoval a ilustroval.

Reformátor Josef II. 

Podle právního historika Karla Malého přišel se skutečnou reformou až Josef II. „On vůbec zrušil trest smrti, což byl radikální řez, kterým se odstřihl od feudálního pojetí práva. Chápal trestní právo spíš jako způsob převýchovy pachatele,“ vysvětluje Malý.

Josef II. dokonce nehrozil trestem smrti ani za útok na panovníka. Člověk, který nechápe, že to s ním panovník myslí dobře, byl totiž podle něj blázen, který spíš než na popraviště patří do ústavu pro choromyslné.