Tchyně Evropy, macecha Českých zemí, matka i vládkyně. To vše byla Marie Terezie

„Marie Terezie vtiskla Pražskému hradu celou řadu velice typických prvků, ale především udělala ze středověkého hradu barokní zámeckou rezidenci,“ říká historička Pražské informační služby Jaroslava Nováková.

Celý Pražský hrad sjednotila do jednoho „hávu“. Hrad byl prý poměrně špatně vybavený, takže si Marie Terezie při své korunovaci 12. května 1743 musela dokonce půjčovat židle, peřiny nebo nádobí. I to napomohlo její snaze Pražský hrad změnit.

Běžní Pražané tam ale příliš nevstupovali. Marie Terezie na Pražském hradě ani nesídlila – měla svou rezidenci ve Vídni. „Ústav šlechtičen je snad jediné místo v Praze, kde si můžeme přímo přečíst jméno Marie Terezie. Čteme tu nápis: Maria Theresia Pia Felix Augusta,“ popisuje Nováková.

Reformátorka školství

Další dodnes živé dědictví Marie Terezie je každodenní zvonek na školních chodbách. Hustá síť základních škol znamenala vzdělání pro lidi, kteří do té doby byli vnímání pouze jako nesvéprávná pracovní síla. Znalost čtení, psaní a počítání stála na počátku vzniku skutečné občanské společnosti.

Jen shodou náhod souvisela s další revolucí – zrušením jezuitského řádu. Po řádu a jeho členech, kteří se specializují na výuku, zůstává v systému díra, kterou je třeba zaplnit. Podle historika Ivo Cermana byla jedním z důvodů reformy školství správná výchova, která zajistí soudržnost společnosti.

Školská reforma byla velmi ambiciózní. „V nejvyšších patrech kolem Marie Terezie se uvažovalo i o tom, že by součástí reformy mělo být i založení akademie věd, ale nakonec se tento plán neuskutečnil, protože se nedostávalo kvalitních učenců,“ vysvětluje Cerman. Dne 6. prosince 1774 vyšlo nařízení, které obrovskou reformu spustilo.

Povinná školní docházka ovlivnila i Romy

Vláda Marie Terezie přinesla množství společenských reforem, které měly vliv i na život Romů v monarchii. Třeba roku 1774 vydaný školní řád stanovující povinnou školní docházku od 6 do 12 let.

„Romové museli posílat děti do školy, ale pokud kočovali, tak to bylo k ničemu,“ vysvětluje historik Ctibor Nečas. Dítě se totiž s rodinou přesouvalo, přecházelo ze školy do školy a nedokončilo školní docházku v úplnosti.

Císařovna nahradila otevřenou represi určitou tolerancí romských rodin či rodů výměnou za jistá omezení. Tzv. regulovaní cikáni dostali povolení k pobytu, ale jejich pohyb na daném území podléhal přísné kontrole. Nově se začali označovat jako Novosedláci nebo Novomaďaři. Úřady také začaly děti odebírat a posílat je na tzv. křesťanskou převýchovu, po které je vraceli zpět do komunity.

Matka a panovnice

Marie Terezie prý byla půvabná, s manželem sdílela společnou ložnici a děti vychovávala ke zbožnosti. Většinu svého času ale trávila státními záležitostmi a když relaxovala, tak při karetní hře zvané Faraon. Svou ženskost v práci pro trůn nikdy nezdůrazňovala.

Ani její protivníci ji kvůli ženskosti nepodceňovali. Žena v tak vysokém postavení nebyla v té době v Evropě výjimkou. Její současnicí byla třeba madame de Pompadour, která byla považována za důvěrnici Ludvíka XV. a jeho rádkyni. V Rusku v té době vládla Kateřina Veliká. I tak se kvalita ženy-vládkyně vnímala přes nápodobu mužských vlastností.

Své děti neměla čas vychovávat, proto je svěřovala guvernantkám. Každá z nich dostala před nástupem do funkce velmi přesné instrukce. Neměly se s dětmi mazlit, samy je oblékat a držet za ruku. Nechtěla, aby se na ně žvatlalo a dělaly obličeje. I když dosáhly dospělosti, Marie Terezie na své děti dohlížela a usměrňovala je.