Tereza Zavadilová: Dát si vlastní gól jako Britové

Většina Britů hlasujících o vystoupení země z EU si v roce 2016 přála něco v tom smyslu, aby se na ostrovy aspoň trochu vrátil lesk staré velmoci, nad kterou slunce nezapadá. O více než čtyři roky později bude brexit doveden do finále včetně chybějící dohody o podmínkách. Žádné romantické vítězství ale na obzoru není. 

Čtěte také

Jan Jůn: „Štědrovečerní“ pobrexitová dohoda úlevou pro většinu Britů

Aby se podařilo pravidla vystoupení z evropského bloku vyjednat, musely obě strany přistoupit na kompromis. Pro Británii to znamená povinnost nadále se podřídit části evropské regulace. Byť to většinu času znělo tak, že země chce mít výhody z evropského jednotného trhu směrem dovnitř a současně těžit z výhodnějších jednostranných dohod s ostatními státy světa. A zároveň ušetřit na platbách do společného evropského rozpočtu a nemuset se trápit s Poláky a Rumuny v ulicích anglických měst.

Firmy na obou stranách lamanšského průlivu dohodu uvítaly, protože pro byznys je vždy lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A schválená dohoda, s nulovými tarify a cly na obou stranách, není špatná. Vzájemná cla by znamenala těžké narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů, což by bylo nejhorší u propojených řetězců typu automobilový průmysl. Zavedení cel by nepříjemně pocítili také spotřebitelé, což platí i pro obchod s Českem. Řada otázek ale zdaleka zodpovězena není. 

Odříkaného největší krajíc

Vlastně ani ta základní – co země s novou „svobodou“ teď udělá, jak se stane oním „Singapurem na Temži“, který sliboval minulý ministr financí Philip Hammond.

Čtěte také

Ondřej Houska: EU a Británie se domluvily na dohodě o budoucích vztazích. Naštěstí

Britští komentátoři si stěžují, že konkrétní plán pro ekonomické znovunastartování země premiér Johnson nepředvedl. Zatím mluví jen o větších státních útratách, což sice covidem těžce zkoušená země potřebuje, ovšem na slibovaný ekonomický zázrak à la Thatcherová to nevypadá ani trochu. 

Předpovědi vývoje britské ekonomiky nejsou nijak optimistické. Už od odhlasování brexitu HDP roste stále pomaleji, byť poslední výsledky už jsou ovlivněny koronavirem. Pesimismus je ale dobře vidět na osudu britské libry. Zatímco měna se před hlasováním o brexitu dostávala těsně k 1,5násobku za dolar, od té doby se k této hodnotě ani zdálky nepodívala. 

Čtěte také

Jan Jůn: Britům najednou dochází, jakou pohromou brexit vlastně bude

Boris Johnson navíc při vyjednávání upřednostnil výrobní průmysl a rybolov před jinými sektory, významnějšími pro britskou ekonomiku.

Magazín Economist se pozastavuje nad tím, že dohoda neobsahuje téměř nic směrem k největšímu britskému exportnímu odvětví, jímž je slavná londýnská City, tedy finanční sektor. To se bude teprve vyjednávat. 

K brexitu se hodí ještě jedno přísloví, tentokrát české, které říká: Odříkaného největší krajíc. S brexitem se Británie chtěla osvobodit od evropského úředního šimla. Ovšem namísto podřízení se jedné instituci zaplete sebe a své firmy do řádově větší administrativy v podobě stovek právních, celních a certifikačních procedur pro každou dohodu a obchod zvlášť.

Zda budou finančně tak výhodné, že to všechno vynahradí, to se tedy uvidí. Zatím na stole nic není.

Autorka je šéfredaktorka deníku E15