Tereza Zavadilová: Daň ze zisku, který přivál vítr

3. srpen 2022

Současná doba má z ekonomického hlediska dvě zásadní charakteristiky: inflaci a energetickou krizi. Peníze ztrácejí hodnotu, lidé celkem rychle chudnou a mnoho rodin se bojí budoucnosti, že si nenakoupí základní věci a nevytopí. Nestandardní doba si žádá nestandardní řešení, takže leckde ožily debaty o mimořádných nebo sektorových daních nebo rovnou jejich zavedení. Tyto hlasy se ozývají i v Česku.

Pravda je, že zprávy o ziscích firem ze zmíněných sektorů jsou mírně řečeno dráždivé. Ropný gigant Shell před pár dny ohlásil, že zdvojnásobil čistý zisk za letošní - již krizové - pololetí na v přepočtu více než čtvrt bilionu korun. Konkurenční British Petrol totéž, firma včera ohlásila druhý nejvyšší čistý zisk v historii. Podobně na tom jsou ostatní ropní giganti a jejich akcie na rozdíl od zbytku trhu uspokojivě rostou.

Čtěte také

Aby ne, když firmy vydělávají na obrovské poptávce po ropě a plynu i na rostoucích maržích… Britská vláda podobně jako předtím italská či rumunská uvalila na plynaře daň z mimořádných zisků, takzvanou windfall tax, tedy daň ze zisků, které přivál vítr – jak zní poetický název pro zisky z mimořádných situací, o které se firma nijak nezasloužila svou inovací ani nasazením a jen z nich těží.

Daň z nadměrných zisků ropných firem prosazuje i německá levice a část Zelených, debata je tu zatím na začátku. Podobné je to ve Francii, kde vláda zatím apeluje na bohaté energetické firmy, aby ulevily spotřebitelům dobrovolně. Pokud se tak nestane, hrozí daň. I českému ČEZu se v prvním čtvrtletí ztrojnásobil zisk, takže se také otevřely dveře úvahám, že stát uvalí na energetiku mimořádnou daň.

Dalším sektorem, kterému současný vítr nejvíce pomáhá, jsou banky. A to včetně bank českých, kterým se nyní díky inflaci také násobí čisté zisky. Logika letošního obchodního úspěchu je přitom jednoduchá: Česká národní banka dává bankám za to, že si u ní uloží peníze, úrok 7 procent. Průměrné úroky na spořicích účtech jsou tak s přimhouřenýma očima poloviční, na běžných účtech není skoro nic. Rozdíl mají banky bez rizika v kapse.

Krátkodobá daň

První úvahy o sektorové dani na banky, které už připouští i vládní ODS, vyvolaly kritiku ze strany pravicových ekonomů a pochopitelně i samotných bankéřů, protože úkolem šéfů českých bank je také hlídat zájmy sektoru i dividendy pro jejich rakouské či francouzské majitele. V nesouhlasných komentářích tedy zní, že v debatě o sektorové dani jde o nesystémový a krátkozraký pohled, který ohrozí budoucí růst.

Čtěte také

V zahraničí je kritika mimořádné daně trochu sofistikovanější – odpůrci poukazují na to, že třeba během pandemie měly technologické firmy také mimořádné zisky, když jim vlády přihrály zákazníky tím, že zakázaly pohyb lidí. Což je do určité míry pravda, ovšem firmy jako Netflix či Zoom přece jen musely něco dělat, minimálně zvládnout velký nápor uživatelů, nejenom se jednoduše svézt na zvýšené poptávce a ceně růstem marže.

Takže krátkodobý a nepříliš systémový krok taková daň bezpochyby je. Ale taková je i současná inflace a energetická krize, která drtí většinu rodin.

Pokud stát nechce mít lidi v ulicích, těm ohroženým pomoci musí. Měla by to být pomoc jen krizová a krátkodobá. Pak snaha financovat ji krátkodobým řešením, třeba sektorovou daní či daní z nadměrných zisků, je relevantní.

Tereza Zavadilová, ekonomická novinářka,

Může být lepším řešením než ušetřit velké firmy s dobrými lobbisty, ale nechat nadlouho zchudnout zaměstnance a zatížit je daněmi, jak v Česku bohužel bývá zvykem. Minimálně debata o tom stojí za to.

Autorka řídí byznysový web Newstream.cz

Spustit audio

Související