Tereza Engelová: Proč se Tálibánu daří postupovat takovou rychlostí

Tálibán podle webu Long War Journal ovládal k desátému srpnu 233 afghánských okresů. Vláda jich kontroluje 65 a o zbývajících 109 se bojuje. Islámské hnutí postupuje ovšem ohromnou rychlostí. Na severu země obsadili jeho bojovníci během týdne osm provincií. Teď se stahují k metropoli provincie Balch Mazár-e-Šarífu, kde se očekává jejich střet s jedním z nejmocnějších mužů v oblasti generálem Abdulem Rašídem Dóstumem, který tam přiletěl z Turecka a Mazár chce údajně bránit stejně jako před třiadvaceti lety. Tehdy ale příliš úspěšný nebyl. Během let 1997 a 1998 padl Mazár-e-Šaríf do rukou Tálibů dvakrát.

Čtěte také

Tálibán uklidňuje, že už nebude v Afghánistánu tak tvrdý, ale zkušenost radí nevěřit, varuje novinář Novák

Poté, co město 8. srpna 1998 dobyl Tálibán podruhé, pomstil se za předchozí vlny odporu masakrem civilních obyvatel. O život přišlo osm tisíc mužů, žen i dětí. Hrozí opakovaní takového scénáře i teď? S největší pravděpodobností nikoliv. Důvodů je pro to víc.

Současný Dóstum už není mocným polním velitelem devadesátých let. Tehdy čítaly milice faktického vládce severních provincií kolem padesáti tisíc mužů, k dispozici měl tanky i stíhačky.

Odpor? Téměř neexistuje

Dnes je situace jiná. Podle zpráv z provincií, které na severu Tálibán už dobyl, kladou místní milice odpor jen velmi sporadicky. Pokud se tak děje, vydrží den, dva a zmizí. Nemají dost bojovníků, ale zřejmě ani motivace čelit tálibánské převaze. Proč?

Čtěte také

Marek Hudema: Změnil se opravdu Tálibán? Nebo země, které s ním jednají?

Podle některých afghánských analytiků může být chabý protitálibánský odpor – jak milic bývalých polních velitelů, tak vládních vojenských jednotek – neoficiální součástí mírových dohod z Dauhá, které s Tálibánem uzavřely Spojené státy a zpečetily tak stažení svých jednotek z Afghánistánu.

Těmto spekulacím nahrává i způsob, jakým Tálibán dobytá území přebírá. Jeho muži obsadí budovu guvernéra, policejní a vojenské objekty, věznice. V ulicích se ale oproti devadesátým letům nerabuje, majetek civilistů nechávají většinou na pokoji. Promyšlenou mají Tálibové také správu dobytých i nedobytých území. Každá provincie má přidělené dva guvernéry. Jeden se zabývá civilními záležitostmi a druhý vojenskými.

Hlavně nezničit město

Jiným prozaičtějším důvodem může být i fakt, že z bývalých polních velitelů jsou dnes především podnikatelé. Muži s obrovskými majetky, kteří do rozvoje měst v severních provinciích investovali nemalé peníze. Kromě komerčních objektů jim patří i soukromé nemocnice nebo školy. Zkrátka boje uvnitř měst a ničení místní infrastruktury by se zásadně dotklo i jejich majetku a to podle názoru některých Afghánců nechtějí ani Abdul Rašíd Dóstum, ani Atta Muhammad Nur dopustit.

Tereza Engelová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Odpor nekladou ve velkém ani místní obyvatelé. Oproti Tálibánu devadesátých let, který se etnicky skládal převážně z Paštúnů, jsou dnes členy jeho jednotek také Uzbeci a Tádžici, kteří znají místní prostředí a často jsou s ním rodinně propojeni. Lidé tedy mají k dispozici zprávy o tom, kde se chystá Tálibán zaútočit i jak bude ofenzíva probíhat. Tálibán neničí civilistům majetky, školy, včetně dívčích, nechává alespoň zatím otevřené. Jestli je to nastavení, které přetrvá, nebo se bude s postupem času měnit, je ale zatím těžké odhadnout.

Autorka je komentátorka serveru HlídacíPes