Telefonem proti korupci

S novou iniciativou přichází nyní odstupující ministr vnitra Ivan Langer. Na nedávné tiskové konferenci oznámil, že nevládní organizace Transparency International bude, v případě, že to schválí odstupující vláda, provozovat jakousi "státní" protikorupční linku. Na zatím neexistující linku "199" (což je věru malebná přesmyčka onoho z amerických napínavých filmů notoricky známého "911") by mohl každý občan zavolat své podezření na korupční chování a zároveň by se mu na té lince dostalo příslušné právní porady.

Nápad je to dobrý, řeklo by pověstné Rádio Jerevan, s přípodotkem, že v principu by to mohlo fungovat, ale.

Zkušenosti dosti tristní učinila s podobnou myšlenkou některá ministerstva, která po té, co se na ně a jejich pracovníky snesly různé korupční aféry, neváhala zřídit srovnatelné "ministerské" antikorupční linky, aby je po nějaké době musela pro nezájem veřejnosti zrušit.

Podle Ivana Langra je pes nezájmu zakopán v tom, že lidé nevěří řadě institucí, proto se mu zdá být budoucí zárukou možné dobré udavačské týmové práce veřejnosti a státu právě spolupráce s nevládní organizací - té by lidé snad možná mohli věřit. No, nevím.

Jistě účinnějším a lidu téhle srozumitelnějším způsobem boje proti korupci by se mohl stát, promiňte, že to tak říkám - skutečný boj proti korupci. Tohle zdánlivě poloidiotské tvrzení se pokusím trochu rozvést.

Více než telefonováním by se totiž proti korupci mohlo zabojovat třeba tím, že by samy politické strany, ty které jsou často pravým převaděčem různých zájmů mezi podnikateli a držiteli moci, zabojovaly proti korupčníkům ve svých řadách. To zní sice jako samozřejmost, leč tak jednoduché to není.

Celý systém onoho nekalého přelévání státních peněz do soukromých kapes, kterému se často (nevím vlastně proč?) říká v České republice "podnikání", byl přece, za účinného podílu parlamentních stran a po dlouhá léta budován přesně tak, aby sloužil právě tomuto jedinému účelu.

Už dlouhá léta se celkem nahlas mluví o tom, jak divně je u nás nastaven celý systém zadávání veřejných zakázek. A stalo se něco? Došlo k nějaké rázné proměně pravidel? Odpovím si sám: Nedošlo.

Naposledy před nedávnem bylo možné sledovat místní činitele, jak se čílí nad tím, že jim nějaký evropský komisař jaksi "nechce" uvolnit peníze (nějaké ty desítky miliard) na přebudování čističek v mnoha městech. Nevšimli si, že ten zlý evropský byrokrat jen podivně trvá na jakémsi mimo-českém standardu, podle něhož se unijní peníze nesypou jen tak bez rozmyslu a bez záruk do soukromých kapes. Správa vod totiž mezitím těmi potrefenými obcemi prodána soukromým vlastníkům - tak jaké pak podporování obecních infrastruktur, že? Ale takhle my to máme u nás se vším. Existuje na to neslušné slovo, jehož slušným opisem je, že se neustále snažíme někoho překabátit, Telefonní linka není jediným protikorupčním nápadem odstupujícího ministra vnitra - ještě by chtěl trestat firmy, v jejichž službách by pracovali odsouzení již korupčníci tím, že by jim navěky odebral možnost získat veřejnou zakázku. To je, podle mého názoru, ještě o něco naivnější nápad, než bojovat proti korupci ostře nabitým telefonem.

Vyjeví se to v celé své kráse, když si na prstech jedné ruky, kterou jste před tím prohnali cirkulárkou (pardon, pardon) spočítáte, kolik proslulých korupčníků a dalších vysavačů státních peněz bylo v České republice již odsouzeno. K tzv. "balíčku" protikorupčních opatření, které má ve středu posoudit odstupující vláda patří ještě nápad se zavedením "agentů-provokatérů" - ten měla již bývalá sociálně demokratická vláda a nějak jí to neprošlo. Proč asi? Inu, chyběla nejspíš ta proslulá "politická vůle" napříč politickým spektrem. Takže ještě jednou - jsou to od pana ministra hezké nápady.

Patří do stejné kategorie hezkých nápadů jako např. "slušnost v politice", "čestnost při jednání", nebo třeba "hledání konsensu" sloužícího ve prospěch celku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .