Těhotné ženy na volné noze nemusí dosáhnout na pomoc od státu

02963197.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02963197.jpeg

Narození dítěte představuje pro většinu rodin kromě radosti i nemalou finanční zátěž. Pokud otěhotní žena – živnostnice, pak musí počítat možná ještě víc. Jinak totiž nezjistí, jakou podporu může získat od státu a jestli vůbec má na peněžitou pomoc v mateřství nárok. Ta totiž není zdaleka automatická. Nedostanou ji třeba ty ženy samostatně výdělečně činné, které si neplatí jinak dobrovolný příspěvek na nemocenské pojištění.

Kláře je 34 let, bydlí v hlavním městě a pracuje jako novinářka na volné noze. Těhotenství prožívá bez partnera a to je znát i v jejím rozpočtu. I když Klára žije ve vlastním bytě, náklady na energie a další poplatky teď bude muset pokrývat z úspor. Na mateřskou od státu totiž nejspíš nedosáhne.

„Paní ze sociálky mi řekla, že nemám nárok vůbec na nic. Jediné, co prý mohu, je zažádat si o příspěvek v hmotné nouzi a pro ten se chodí na úřad práce. Ale já chci pracovat, od první chvíle, kdy mohu moct. Paní mi řekla, že tím pádem nemám počítat s žádnou podporou.“ Klára ale předtím byla několik let zaměstnaná od té doby, co dokončila vysokou školu, a podivuje se, že když řádně platila daně, tak jí stát alespoň částečně nepodpoří. Připouští, že první radou, kterou dostala, bylo, jak systém obejít s pomocí fiktivního zaměstnání.

V úplně odlišné situaci je Anna. Těhotenství plánovala a navíc byla zaměstnaná. Čtyřikrát do týdne pracuje jako metodička. Zatímco Klára na vlastní kůži prožívá nevýhody člověka, který se rozhodne žít na vlastní noze a neplatit státu ani o korunu víc, než musí na odvodech a daních, Anna je s výší své mateřské relativně spokojená.

Jak to tedy je s podporou státu v době mateřství, co je potřeba a kdy platit, to rozebere metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení Magdalena Hrbková.