Taktizování kolem Klausova protikandidáta

Alespoň představitelé sociální demokracie opakovaně tvrdili, že mají zájem dohodnout se s lidovci a zelenými na takovém uchazeči o prezidentský post, který by měl šanci. Na veřejnosti se tak začala přetřásat jména jako Petr Pithart, Václav Pačes, nebo Jan Švejnar. Když politici v létě uvažovali o vhodném soupeři Václava Klause, zdálo se, že se poučili z minulé prezidentské volby a nechtějí improvizovat.

Nyní máme říjen a situace se příliš nezměnila. Dohoda není žádná a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by v nejbližších týdnech mohlo dojít k nějakému zlomu. Atmosféru kolem hledání vhodného prezidentského protikandidáta Václava Klause mohou výstižně charakterizovat rozporuplné výroky, které v poslední době zazněly z úst sociálně demokratických politiků. Ti se nedávno nechali slyšet, že v říjnu představí osobnost takového kalibru, že její šance na vítězství v prezidentských volbách budou velmi vysoké. Zároveň v této souvislosti dodávali, že to nebude nikdo z dosud v médiích probíraných adeptů. Tedy ani Jiří Dienstbier. Po jeho návštěvě v poslaneckém klubu ČSSD však zazněla slova, že Dienstbierovo vystoupení velmi posílilo jeho šanci stát se důstojným Klausovým protikandidátem. Takže buďto mají sociální demokraté skutečně v rukávu schované eso a s Dienstbierem nehrají fér hru, nebo naopak pouze blafovali a i nadále v hledání vhodného kandidáta improvizují. Z pohledu Jiřího Dienstbiera to může být celkem jedno. Nemá totiž co ztratit, naopak může jen získat. Pokud by se mu podařilo svým způsobem vnutit politikům svoji kandidaturu, měl by přinejmenším zajištěnu pozornost médií. Připomenul by se tak veřejnosti, což by mohl zúročit v nějakých jiných volbách.

Jinak dosavadní váhání těch politických sil, které by na Hradě rády viděly někoho jiného než Václava Klause, výrazně posiluje šance na úspěch právě současné hlavy státu. Zdá se, že zákulisnímu týmu vyjednavačů se daří otevírat dveře k některým poslancům a senátorům mimo ODS. Teoreticky by stačilo získat pouhých devatenáct hlasů, což by neměl být nepřekonatelný problém. Svědčí o tom i výroky některých lidovců. Ti připouštějí, že než hledat za každou cenu vhodného adepta, může být lepší podpořit Václava Klause. Jakoby tento postoj otupil aktivitu politiků při hledání důstojného Klausova soupeře. Jinak by těžko mohlo dojít k tomu, že jim bude Jiří Dienstbier svým způsobem sám nabízet. Lze tudíž předpokládat, že dohadování o případném společném kandidátovi se bude i nadále protahovat a že nakonec nalezen nebude. Také kvůli tomu, že jen málokdo bude ochoten naskočit na poslední chvíli do téměř prohraného boje.

V této souvislosti je dobré ocitovat slova Jiřího Dienstbiera pronesená po návštěvě poslaneckého klubu sociální demokracie. Cituji: "Už by měli někoho vybrat. Máli někdo čelit současnému prezidentovi, musí mít čas na prezentaci svého programu i na to, aby mohl jednat s poslanci a senátory, kteří budou prezidenta volit". Konec citátu. Vzhledem k tomu, že čas se krátí a dohoda je v nedohlednu, ponese se asi prezidentská volba hlavně v duchu toho, zda v tajném hlasování dostane Václav Klaus počet hlasů odpovídající předem slibované podpoře. Tedy zda ho zvolí všichni zákonodárci z řad ODS. Případně zda těch hlasů bude tolik, že by je musel získat dejme tomu nejenom od lidovců, ale i od sociálních demokratů, komunistů, či zelených.

Dosavadní dění kolem blížící se volby hlavy státu rovněž naznačuje, že ČSSD podle všeho propásla vhodný okamžik, kdy z této události mohla pro sebe něco vytěžit. Opakuje se tak situace z léta loňského roku, kdy sociální demokraté protaktizovali volbou předsedy Poslanecké sněmovny. Do dnešních dnů se tento přehmat snaží napravit. Při současném rozložení sil však zatím marně. Právě prezidentská volba jim mohla pomoci posadit do křesla šéfa dolní parlamentní komory Jiřího Paroubka. Problém je v tom, že ODS hlasy sociálních demokratů podle všeho už tolik nepotřebuje, aby přistoupila na nějaký zákulisní obchod.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .