Svoboda a regulace

Kdy je na místě lidskou aktivitu omezit a kdy je takové omezení třeba s poukazem na zachování svobody odsoudit, je věčný spor. Regulace zpravidla dostane zelenou poté, co lidí ohrožených svobodou jiných lidí už je příliš, a jde jim o život. Lehkých a malých střelných zbraní se na naší zeměkouli dostalo mezi lidi přes šest set milionů a výsledkem je tisíc mrtvých denně. Statistiky mrtvých a zmrzačených při automobilových nehodách jsou podobně neveselé. V obou případech už následky zneužívané svobody nejde přehlížet. Jen se to obtížně vysvětluje milovníkům zbraní a nebezpečným řidičům.

Spor o to, jak přísně dodržovat pravidla, se vede i u fotbalu. Když včera soudce v zápase Portugalců s Nizozemci vyloučil čtyři hráče a nadto udělil dvanáct žlutých karet, nepochybně to poškodilo hru. Kdyby ale dal hráčům svobodu počínat si tak, jak uznají za vhodné, nejspíše by na hřišti praskaly kosti a tekla krev, což by plynulosti hry prospělo ještě méně. Na otázku, zda k člověku přistupovat benevolentně či přísně, je snadná odpověď. Není důvod vylučovat hráče, kteří nefaulují. Pistolí a samopalů ať má každý plnou skříň, nebudou-li se zabíjet lidé. A pokud jde o řidiče, kteří umějí parkovat, neřídí opilí, dodržují rychlost či netelefonují za jízdy, nemusí se bát. Umravní-li zákon bezohledné řidiče, škoda ho rušit. Nepomůže-li, pak je přísný málo.