Švejnar

Až příští týden- slýchávali jsme z úst Jana Švejnara, když odpovídal na otázku, kdy se rozhodne oznámit, zda vůbec hodlá kandidovat. Totéž se opakovalo teď, když se ho pro změnu novináři ptali, kdy začne svou seznamovací cestu po České republice. K jeho cti budiž řečeno, že se nakonec v obojím případě rozhodl kladně a turné po krajích českých i moravských začal coby oficiální kandidát na prezidentskou funkci právě dnes. A to stylově, jak se na amerického profesora s mezinárodním renomé sluší: na Baťově univerzitě ve Zlíně přednáškou o hospodářské strategii České republiky.

Téma je mu nepochybně velmi blízké: jako spoluzakladatel dnes uznávaného pražského Centra pro ekonomický výzkum a poradce mezinárodních institucí, podniků i vlád vždycky zdůrazňoval, že chce-li se postkomunistický svět vrátit mezi vyspělé země Evropy, musí dbát na to, aby ekonomická transformace probíhala současně s tvorbou právního rámce, který by nalajnoval hřiště a stanovil pravidla hry. Dokládal to přesvědčivými argumenty, svého času například i před kamerou do televizního dokumentu "Chapadla korupce". Což působilo už tehdy jako hozená rukavice ekonomům typu Václava Klause, z nichž jen někteří,- jako třeba Tomáš Ježek- byli a jsou ochotni otevřeně přiznat, že při privatizačním trysku měli v Česku ekonomové před právníky bohužel navrch a že důsledky pociťujeme dodnes.

Na druhé straně nutno zdůraznit, že se Jan Švejnar- na rozdíl od Ježka, Zielence nebo Klause, nikdy v kůži ekonoma a zároveň politika neocitl: měl to štěstí, že o ožehavé matérii mluvil vždycky jen teoreticky- ať už jako vysokoškolský profesor nebo uznávaný poradce.

Do politiky se míchal maximálně jako prostředník, když spolu s americkou ministryní zahraničí Albrightovou organizoval konference pro americké senátory a kongresmany, které jim měly pomoci se líp vyznat v postkomunistickém světě.

Jaké stanovisko zastává naproti tomu Jan Švejnar vůči Evropské unii, není zatím příliš jasné. Nepochybně vítá její důraz na zřetelný právní rámec a na úsilí vymýtit korupci, Jak je to ale například se zavedením eura, s evropskými dotacemi nebo s přístupem k reformám institucí v lisabonské smlouvě, k tomu se Klausův vyzyvatel zatím moc podrobně nevyjádřil. Jistě: jasným slovům z jeho strany brání v těchto dnech evidentně ohledy na pestrou ideologickou směsici jeho volitelů, které si- zcela pragmaticky- nechce popudit.

Na druhé straně by se ale mohlo snadno stát, že právě tato zdrženlivost odradí ty, kteří by ho volit chtěli. S jeho spíše kladným vztahem k jaderné energetice například mohou mít nakonec problém i poslanci strany Zelených, kteří ho nominovali. Přesto je dobře, že se profesor Švejnar navzdory všem pochybnostem, které evidentně musel překonat, nakonec rozhodl do prezidentské volby jít. Když nic jiného, předvede v nadcházejících čtyřech týdnech, že se uchazeč o vysokou politickou funkci může chovat jinak, než jak jsme v české kotlině zvyklí. A on sám si na vlastní kůži, přímo v terénu, zkusí, co znamená kultivace zdejšího politické prostředí, o jejíž potřebě tak často přednášel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .