Švejk proti finančním pirátům

Švejk by nezkoumal, kdo má ve sporu pravdu, i když je krajně podezřelé, jak celý případ proběhl. Nová huť stála před čtyřmi lety před krachem a Fond národního majetku vystrašil jejího správce, Jaroslava Pětroše ze společnosti Petrcíle, že za to ponese desetimilionové náklady. Pětroš proto raději svou společnost Petrcíle za korunu prodal podnikateli Radimu Masnému. Ale jen o pár hodin později vláda připustila, že vypoví s Petrcíle smlouvu a náklady uhradí. Masný pak vládu zažaloval a po třech letech arbitráže vysoudil dvě miliardy za ušlý zisk.

Selským rozumem vzato, jeden podnikatel přivedl firmu ke krachu, a když ji stát zachránil, druhý na něm za to vysoudil tučnou pokutu. V ještě podivnějším světle se pak celá záležitost představí, když se připomene, že podnikatel Masný měl dobré kontakty na Úřadě vlády i Fondu národního majetku a koncem devadesátých let pomohl sociální demokracii několikamilionovou půjčkou. Vztahy byly tak dobré, že premiér Miloš Zeman podpořil Masného, když kandidoval v roce 2000 na senátora. Bylo to už po Masného nákupu Petrcíle a proti kandidátovi ČSSD.

Nevyužil tedy Masný svých kontaktů k tomu, aby si vytvořil dobrou pozici pro plánovanou arbitráž? K tomu nejsou důkazy, ale jistě se dá říci, že mu blízké kontakty se státními úředníky nebyly na škodu, když se později pokusil stát připravit o dvoumiliardovou částku.

Tohle by jistě Švejka nezajímalo a jeho přístup lze pochopit - člověk má svých starostí dost. Švejkovský postoj, který dnes sdílí česká veřejnost, zaráží něčím jiným. Nikdo se nad případem už nerozčiluje. Přiznává se, že Masný je prostě šikovný, když využil příležitost. A pokud se mu nepodaří prokázat, že se domluvil se svými kamarády na úřadu vlády, má opět otevřenou cestu do nejvyšších pater společnosti. Jak sám řekl, až dostane své dvě miliardy, bude je investovat v České republice, aby přispěl k rozkvětu země.

Švejkovská naprostá morální lhostejnost v tomto případě opravdu není na místě. Ať tak nebo tak, Masný je pirát, který se obohatil na úkor většiny občanů. A i když to nejde odsoudit podle zákona, jistě by to šlo podle veřejné morálky a jistě by se kritika neměla vyhnout zástupcům státu, kteří Masnému dříve v mnohém pomohli. Ovšem morální pohled na věc se v polistopadovém Česku nikdy moc nepěstoval a dnes to je spíš horší, než lepší.

Skvělým dokladem je rozhovor generálního ředitele belgicko-české společnosti Glaverbel Štěpána Popoviče v Hospodářských novinách. Redaktor se ho ptal, jestli nevidí nic divného na tom, jak jeho bývalý společník Petr Kellner z PPF získal nadvládu nad Českou pojišťovnou - zaměstnal totiž ministra financí, který předtím doporučil podnik předat právě Kellnerovi, a bez veřejné soutěže. "Myslím, že to byl postup, odpovídající poměrům v Česku," odvětil švejkovsky Popovič. A kdo na tom vidí něco špatného, z toho podle Popoviče mluví závist. Pravda, domluvit se s ministrem financí může každý.

Podobně jako Popovič dnes o Kellnerovi mluví i týdeník Respekt, který svého času divoké privatizace kritizoval. Jeho redaktor před dvěma týdny vysvětlil, jak bylo možné, že PPF získala kontrolní balík České pojišťovny od krachující banky IPB. Slíbila sice za něj 1,9 miliardy korun, ale nakonec nemusela dát nic, protože IPB převedla akcie po termínu. Za zdržení - shodou okolností - banka musela zaplatit pokutu v úplně stejné výši. Náměstek z IPB se prostě spletl. Ani Popovič ani Respekt nepřipomínají, že tímto způsobem přišla o peníze státní pokladna - to prostě mezi mocnými tohoto světa nestojí za řeč.

Proto politici nemají nejmenší problém, když je bohatý podnikatel pozve někam do společnosti. V životě jde přece hlavně o peníze, a ti lidé je určitě získali způsobem, který odpovídal poměrům. My navíc nejsme žádní závistivci.Vítejte zase mezi námi, pane Masný, on už někdo ty dvě miliardy zaplatí - konkrétně daňový poplatník..

Jistá naděje je v postoji současné vlády. S Masným se domluvit nechce a dala celou záležitost k soudu. Také je známo, že se snaží překazit aktivity slovenské společnosti Penta, vzniklé v divoké privatizaci. Na druhé straně, podobně dravé české firmy Appian nebo PPF dosud o politickou podporu nepřišly. To je také věcný důvod, proč volat po návratu morálky. I kdyby byla jinak k ničemu, aspoň může poctivé státní úředníky upozornit, kde hrozí zase nějaká miliardová ztráta.