Suverenita

Popravdě řečeno, kdybych měl o něco víc starostí, kdybych byl o něco natvrdlejší "hurá-vlastenec", a kdybych nebyl ošlehaný životem v tom evropském prostoru, který mi umožnili předchůdci nynějších opozičních komunistů tím, že jsem směl prožít nějakých dvanáct let v exilu - kdybych tedy tohle neměl za sebou, nejspíš bych se po přečtení první prezidentovy věty vyděsil.

Věta zní (cituji z MfD): "Ač si to ne všichni dostatečně uvědomují, za několik dní přestane náš stát existovat jako samostatná a suverénní entita." Konec citátu.

Uznávám, že z určitého úhlu pohledu, s jistými politickými i myšlenkovými klapkami na očích i na mysli, se vstup České republiky do Evropské unie určité vrstvě lidí může jevit jako formální omezení některých aspektů tzv. "samostatnosti" a tzv. "suverenity". Ne však té celkové, státní - nýbrž té jejich.

Na druhou stranu - ten zvláštní druh samostatnosti a suverenity ve specificky českém podání posledních let jeví tolik známek nenormálnosti, že i kdyby mělo mít evropské okolí jen ten vliv, že o některá česká specifika přijdeme, budu plakat štěstím.

Mám na mysli - především - onen nyní dobře zaběhnutý politicko-ekonomický kombajn na peníze a na moc, ze kterého profituje jen úzká vrstva občanstva, tvořená směsicí kleptokratury a jejích politických zástupců ve státních, ústavních a zákonodárných institucích.

Václav Klaus ve svém textu s přehledem tvrdí, že současná Evropa a její plány do budoucnosti se (opět cituji) "snaží vytvářet dojem, že je možné tzv. harmonizací formálních stránek integrace překonávat reálně existující odlišnosti. To je samozřejmě," pokračuje prezident Klaus, "předpoklad chybný. To bude naopak s rostoucím počtem členů vyvolávat stále větší problémy a při značném demokratickém deficitu rozhodování v EU (neboli při necitlivém rozhodování nikým nevolených úředníků) to může vést i ke zbytečným nedorozuměním a k napětí mezi zeměmi." Konec citátu.

Obávám se, že jestli někde existuje nadvláda a moc nikým nevolených úředníků, kteří otravují svými rozhodnutími život miliónům lidí, pak je to v České republice. Kdyby nějakou evropskou normou tihle Napoleonkové na úřadech a na ministerstvech měli přijít o část svých nekontrolovatelných pravomocí a museli se ze svých činů zodpovídat nějakému evropskému grémiu, bylo by to potěšitelné.

Popravdě řečeno - už jste někdo zaslechl stížnost na ztrátu suverenity a samostatnosti od někoho z dosavadních členů Evropské unie? Jistě, ozývá se - a mnohdy i mocná - kritika určitých postupů, probíhá výměna názorů, a podobně. To je ale naprosto normální - tomu se říká "svoboda" a "demokracie".

Prostor, ve kterém se se zaklapnutou pusou, popřípadě s čelistí vykloubenou údivem, přijímají nechutná a protismyslná mocenská rozhodnutí, se nazývá totalita - a shodou okolností je to právě Česká republika, která se neustále potácí ve svém vlastním post-totalitním stínu, včetně částí své politické reprezentace.

Popravdě řečeno - vadí mi, že mi prezident republiky maluje jen tu svou, poměrně pesimistickou vizi budoucího vývoje Evropy, a neumí mi poradit, jak se v ní orientovat, ničím jiným, než - v samotném závěru onoho exkluzivního textu - popřáním každému z nás dostatku odvahy, energie, sebevědomí a optimismu.

Díky za přání, i když mám za to, že budu to všechno potřebovat spíše souvislosti s vývojem v České republice - zatím si odvážně, energicky, sebevědomě a optimisticky zvykám na to, že žiji v zemi, kde například vinou laxního přístupu ústavních institucí, Senátu a také prezidenta, plně nefunguje jiná ústavní instituce, totiž ta, která má na ústavnost dohlížet - Ústavní soud. Takový přístup by si, popravdě řečeno, zasloužil plnou ztrátu suverenity, nejen tu, která nás podle prezidentovy vize, čeká v Evropě.