Superúterý a hispánci voliči

7. únor 2008

Americký tisk píše, že hispánští voliči tentokrát v superúterý nezklamali. Šest z deseti, kteří mají právo volit, se vyslovilo pro Hillary Clintonovou. O kolik osob konrétně šlo, ukazují statistická čísla. V sedmi nejvýznamnějších státech, v nichž se včera volilo, žije 23 milionů obyvatel s latinskoamerickými kořeny.

Jenom necelých deset miliónů jich však má právo volit. V minulých volbách spočíval hlavní problém v tom, že hispánští voliči o ně moc velký zájem tradičně nemívali. Zdá se, že tentokrát je situace jiná.

Hispánští voliči většinově podporují demokraty, takže počet jejich hlasů pro republikány je vcelku zanedbatelný. Republikáni se sice ohrazují, že demokraté, pokud jsou u moci, nijak hispáncům nepomáhají, naopak posledním presidentem, který byl vůči nim vstřícný, byl republikán Ronald Reagan. Ať je to jak chce, zvyk je železná košile a o hispánské voliče se vždy dělí prekandidáti demokratů.

Hillary Clintonová si je vědoma důležitosti zmíněných hispánských hlasů. Začala o ně bojovat už před rokem. Sem tam utrousí větičku španělsky, ostatně podobně se choval i republikán George Bush mladší, když kandidoval na presidenta. Posměváčci o něm říkali, že si plete ve španělštině slova jenom o trošku víc než v angličtině. Většinou však komentátoři kvitovali s porozuměním, že dokáže promluvit i španělsky. Clintonvá tolik španělsky neumí, ale má své lidi, kteří mluví za ni. Starosta města andělů tedy Los Angeles Antonio Villaraigosa vystoupil několikrát v televizi s výzvou ke všem hispáncům, aby volili "Hillary, která zná a respektuje naši kulturu".

O něco později, přibližně před půl rokem, se začal z rádií a z televizí ozývat ženský hlas: "Kmotra, pojďme volit Obamu, je to přítel naší komunity". A španělský list dojatě popisuje shromáždění na přeplněném stadionu Kalifornské university, které se konalo uplynulý víkend. Všichni společně skandovali Obamovo předvolební heslo "Yes, we can", tedy česky "Ano, můžeme". Přítomní, včetně paní Obamové, Caroline Kennedyové a Maríi Shriver, manželky Arnolda Schwarzenegra provolávali zmíněné heslo španělsky "Sí, podemos". Ani v jednom jazyce ovšem nic moc nevypovídá, ale má snad říci, že můžeme nastolit změnu, kterou přináší Obama.

Mnozí hispánští voliči jsou toho názoru, že ke změně dojde v každém případě, pokud zvítězí kterýkoli demokratický prekandidát. Otázkou ovšem je, jak si vlastně vybírají mezi Clintonovou a Obamou.

Velkou roli hraje, že Hillary Clintonová je známější než Barack Obama. Byla přece jen osm let první dámou, zatímco on nebyl donedávna mimo stát Illinois, který zastupuje v Senátu, vůbec znám. Hispánci v této souvislosti často citují španělské přísloví, které říká, že je lepší špatný známý než dobrý neznámý. A pak dodávají, že tím nechtějí vůbec říct, že by Clintonová byla tím špatným známým. Že opravdu je Obama ve Spojených státech málo znám ukazují i průzkumy veřejného mínění, v nichž se lidé často vyjadřují, že ho nemohou volit, protože je muslim. To ovšem není vůbec pravda, Obama je křesťan ze Spojené církve Kristovy.

Skutečnost, že paní Clintonová by byla první presidentkou Spojených států - a jak zlí jazykové připomínají její manžel Bill by se stal první dámou - nehraje prý mezi hispánskými voliči žádnou roli. Stejně bezvýznamné je prý i to, že Obama je zatím pátým afroameričanem, který se stal americkým senátorem a v případě zvolení by se stal prvním presidentem USA tmavé pleti. Ve prospěch Obamy hovoří jeho vstřícný a otevřený způsob jednání. Říká se, že kdyby se letos presidentem nestal, určitě by měl velkou naději být zvolen za čtyři roky. Vždyť je mu letos teprve 47 let.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Karel Wichs
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.