Štrougal a Jakeš budou u soudu určitě zkoušet obstrukce a průtahy, míní iniciátorka žaloby Winkelmannová

REPRÍZA | Stála u zrodu trestního stíhání trojice bývalých komunistických funkcionářů za zneužití pravomoci v souvislosti se střelbou proti lidem, kteří chtěli opustit Československo. Snad to do společnosti vrátí pocit spravedlnosti, myslí si bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová.

„Pevně věřím, že k soudu dojde. Ovšem, jestli ti pánové (Lubomír Štrougal, Miloš Jakeš a Vratislav Vajnar) před ním opravdu stanou, je otevřená otázka. Oni se brání a budou zkoušet různé obstrukce a protahovat řízení,“ vysvětluje v pořadu Osobnost Plus.

Jestli půjdou do vězení, nebo jaký trest dostanou, nedokáže odhadnout. Upozorňuje ale, že v Německu byl za stejné činy, tedy za násilnou smrt lidí na hranicích, odsouzen kromě jiných i poslední generální tajemník komunistické strany Egon Krenz. „Když jsme v roce 2016 nad českou justicí zlomili hůl, rozhodli jsme se podat trestní oznámení do Německa,“ říká.

„Vybrali jsme pět případů zabíjení německých uprchlíků na československé hranici a v roce 2016 jsme podali trestní oznámení na Jakeše, Štrougala a další. Když jsem o tom pak informovala tehdejšího ministra spravedlnosti (Roberta) Pelikána (dřív ANO), doporučil nám, ať to ještě zkusíme v Česku. Tak jsme podali trestní oznámení znova,“ vysvětluje Winkelmannová.

„Chceme se přesvědčit, jestli to je u nás ještě vůbec možné zlepšit. Je to i náš cíl. Rádi bychom posunuli stav české justice k větší akceschopnosti, odvaze a průbojnosti,“ zdůrazňuje.

Podle Winkelmannové zatím není v Česku politická vůle k tomu, aby se začaly otevírat zločiny minulosti. „Bylo to tak nasazeno hned po listopadovém převratu, kdy se ukázala veliká vstřícnost a laxnost proti komunistickým pachatelům,“ míní.

Tolerance k době minulé

Jedním z těch, kteří s tolerancí k době minulé začali, byl prý Václav Havel.

„On sám nebyl hybatelem, to jeho okolí. Existuje svědectví z prosince 1989, kdy byly dohodnuty podmínky Havlovy prezidentské volby s pomocí tehdy ještě komunistického parlamentu. Dohodlo se, že nebudou politické procesy, že se nezruší komunistická strana, nebude jí zabavený majetek a vnitro zůstane v rukou komunistů. Tedy dokud to tam trochu neuklidí,“ připomíná.

To by prý vysvětlovalo, proč Havel přestal po svém zvolení používat heslo Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

„Byly mu v podstatě svázány ruce. A pak se dokonce vyhýbal politickým vězňům z 50. let. Nekomunikoval s nimi.“ Podle Winkelmannové to ale nebyla jeho chyba.

„Byla to ta doba. Vzal na sebe určitou roli a nebyl svobodný. Byl v těžkém obklíčení množství poradců, lidí z obou stran. Jak komunistické, tak disidentské,“ připomíná.

Nikdy není pozdě...

Přestože česká společnost možnost postkomunistické terapie ztratila, může to dohnat a napravit, míní Winkelmannová.

„Nikdy není pozdě. Prvním krokem je uvědomit si a pojmenovat to. Označit viníky. Jedním z příkladů je naše trestní oznámení. Ještě žijí lidé, kteří mají na svědomí celé to bezpráví, hrůzu, zločiny. Takovým začátkem je snažit se v jakékoli době navrátit do společnosti pocit spravedlnosti,“ vysvětluje.

„Myslím si, že vlastnost našeho národa, po všech těch totalitách, je strach podívat se těm hrozným věcem do tváře. Je jednodušší studovat všednodennost socialismu a nedívat se do tváře tomu strašnému zlu, které jsme tady v 50. letech společně páchali. Cesta ke zlepšení mravní společnosti vede přes vyrovnání se s minulostí,“ uzavírá Neela Winkelmannová.

Jak vnímá funkci ombudsmana? Proč je důležité stíhat komunisty ještě dnes? Jak se na Češích podepsal komunistický režim? Nejen na tyto otázky odpovídala v rozhovoru s Barborou Tachecí.

Odebírat podcast

Související