Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Nepatřím už ke generaci, která by jednou do měsíce balila kufr nebo jiné příruční zavazadlo a vyrážela levnými aerolinkami do světa. Na to mě stojí tenisový trenér mého syna a moje bývalá partnerka příliš mnoho peněz a z toho mála času, který my po práci zbývá, se ho snažím co nejvíce strávit se svým třináctiletým synem. Protože brzy přijde doba, kdy on už ten svůj čas nebude chtít trávit se mnou. Přesto jsem ale "levnými aerolinkami" už párkrát letěl a pokud vám měsíčně těch pět tisíc korun navíc zbývá, je víkend v Paříži, Římě, nebo Tallinu v současnosti asi to nejlepší, co si za ty peníze můžete dopřát.

Jsou ale místa, kam se levnými aerolinkami, tedy levně a rychle nedostanete. Ta místa přitom neleží někdy za oceánem, ale jen kousek za našimi hranicemi. A to buď na Balkáně, nebo ve východní Evropě. Dalo by se dokonce s jistou nadsázkou říci, že tam, kam začnou levné evropské aerolinky létat, tam se už daná země dala na nezvratnou cestu do Evropy, jak jsme si trochu namyšleně překřtili Evropskou unii. Něco podobného se stalo začátkem tohoto roku v Srbsku, kde v rámci zrušení vízového styku s Evropskou unií začaly levné aerolinky létat. A já jsem přesvědčen, že do pěti let Srbsko bude v unii. Tedy pokud se unie sama neponoří do nějaké krize, jako byla ta s přijímáním "evropské ústavy", respektive Lisabonské smlouvy.

Ukrajina má do Evropy daleko. Konkrétně z Prahy deset tisíc korun za letenku do Kyjeva, nebo třicet jedna hodin vlakem, respektive dvacet jedna až dvacet pět hodin autobusem, vše za ceny výrazně přesahující průměr levných evropských letenek kamkoli po Evropě. Vlak do Kyjeva je celý takový malý naschvál. Už v pokladně českých drah vám řeknou, že neumí zajistit zpáteční jízdenku a pošlou vás o deset kroků dál do "cestovní kanceláře" Českých drah. Tam to nestojí ani o korunu více, což znamená, že si úkony tamních pracovníků už dráhy rovnou započítávají do ceny jízdenky, ale hlavně tam pracují, na rozdíl od pokladen jen do šesti. I se zákaznickou slevou Českých drah nepořídíte jízdenku levněji, než za nějakých pět a půl tisíce korun. Za což je ten víkend letecky v Paříži.

V ceně jízdenky do Kyjeva jsou dvě kávy po ráno, dvě prostěradla a dva hygienické ubrousky, vše úhledně zatavené ukrajinskou železnicí do igelitového pytle. A taky sedmihodinová turistická zastávka v Krakově. Tu však můžete absolvovat v pohodě pouze v případě, že při cestě z Prahy pojmete k ukrajinskému průvodčímu vlaku důvěru natolik, že se odvážíte nechat zavazadla ve vagoně - odstrčeném kamsi na slepou kolej krakovského nádraží. Po Krakovu, který je opravdu úchvatný, i když jste něm jako já tak po desáté, se můžete těšit ještě na Přemyšl, slavné město s ještě slavnější pevností, dobývanou za první světové války ruskými vojsky a hájenou s oddaností k císaři rakouskými pluky. Jenže protože i v Polsku padá sníh a je zima, jaká dlouho nebyla, přijedete do Přemyšle s jeden a půl hodinovým zpožděním a z úzkých evropských na široké sovětské koleje vás tu zbylou hodinu přendavají někde v poli.

I druhá noc ve vlaku je pohodová, až ráno ve Lvově a dál se vagon pomalu zaplní, takže původní počet tři cestující se zvětší na mnohonásobek. Na otázku, jak to vypadá se zpožděním, odpovídá průvodčí fatalisticky: "Nebojte se, do Kyjeva dojedeme". A jak se tak za oknem střídají v nekonečné rovině plné lesů další města, začínáte mu věřit. Do Kyjeva pak přijíždíme přesně na čas. Dalo by se říci dokonce na minutu. Ona se nějaká ta hodina, dvě v jedenatřiceti hodinové cestě asi ztratí. Po jednom dnu a jedné noci vysedám šťastně z vlaku. Nebyla to žádná hrůza. Ale stejně si myslím, že dokud se bude do Kyjeva jezdit z Prahy třicet a jednu hodinu, nebo létat za deset tisíc, tak Ukrajina v Evropě nikdy nebude.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .